KAPRfield

KAPR

(Na scéně stojí káď, v ní plavou dva kapři – Ateista a „Něcista“. Kulisa vypadá jako průřez kádí, v části, kde má být voda, je natažená průhledná fólie, na vlascích visí kartonoví kapři. V ideálním případě je tma a svítí se nějakou lampou, překrytou modrou fólií, ze dna kádě.)

Ateista: A stejně to nemá cenu. Celé dny a noci tady plaveme doleva, doprava, nahoru, dolu, občas zezhora spadne něco k snědku, a to je všechno. Co z toho máme?
Něcista: Ty bys chtěl dělat něco jiného? Mě to připadá docela fajn, máš dostatek pohybu, máš co jíst, když chceš, pobavíš se s ostatními, když ne, plaveš na dno a máš ode všech pokoj. Co si víc přát?
Ateista: Vždyť děláme pořád to samé! Je úplně jedno, jestli poplaveš zleva doprava, zdola nahoru, nebo dokola, stejně se nic nezmění! Jeden den jako druhý, nerozeznáš je od sebe, vždyť to nemá logiku!

(Přeruší je rybář, který strčí síťku do kádě, vyloví jednoho kartonového kapra a bací ho paličkou do hlavy. Pak ho strčí do tašky a donese někomu z publika, kterému ho rychle předá, dokud bude ten nešťastník překvapen. Oba kapři na to se zaujetím hledí.)

Ateista (suše konstatuje): To byla poslední samice.
Něcista(chlácholivě): No tak, vzchop se, ještě máš přece mně.(Může ho ploutví poplácávat po rameni a přisednout si blíž k němu. Měl by roztomile koukat.)
Ateista: Člověče, kapře, používej ten svůj mozeček trochu. Já mám pocit, jako bys měl IQ mraženého filé! Seznam pohřešovaných se zase o jedno jméno rozrostl. A ty jsi v klidu? Tebe nikdy nenapadlo zamyslet se, co se s těmi zmizelými vlastně stalo?(Vztekle rozhazuje ploutvemi a kroutí hlavou)
Něcista: Čekají je Vánoce, to přece ví každá malá jikra.
Ateista: Vánoce, Vánoce! To je absurdní! Nechovej se laskavě jako potěr, kapře! Všichni mizí kdovíkde, čekají je Vánoce a pak se už nikdy neukážou. Vánoce jsou konečná, chápeš? Po Vánocích už nic není, jinak by se určitě někdo vrátil, nemyslíš?
Něcista(zamyšleně): Možná máš pravdu. Ale co když je to jinak? Co když existují ještě jiné kádě, než je ta naše? Možná, že se všichni po Vánocích přestěhovali do jiné a už se sem nesmějí vrátit. Taky je možné, že na nás o Vánocích zapomněli a nepamatují si, že dřív bydleli někde jinde. A nebo…
Ateista(přeruší Něcistu):A nebo co? Nakonec skončíme u toho, že v nové kádi přijdou další Vánoce, a po nich jiné, a pokaždé, když to přijde, všichni se stěhují? Blbost, kamaráde. Copak jsi někdy viděl nějakou jinou káď?
Něcista: Popravdě, neviděl.
Ateista (vítězoslavně): Tak vidíš. Já ti to říkal: žádná další káď prostě není. Vánoce, exitus, šmitec, kapře!

(Oba kapři se začnou zuřivě hádat. Je úplně jedno, co budou říkat, je podstatné, aby jim nebylo moc rozumět a aby občas výrazně zazněly hlášky typu „Kecáš!“ „To teda není pravda!“ a podobně. Můžou se pošťuchovat, strkat do sebe a dělat, že naráží do stěn kádě. Ze dna se vynoří třetí kapr – optimista. Proběhne to tak, že se během hádky proplazí za neprůhlednou část kádě, odkud se potom „vynoří“ mezi ostatní dva kapry.)

Optimista: Copak, copak, pánové? Nějaký problém?(Při jeho slovech sebou oba kapři trhnou a přestanou se hádat. Oba na něj vyjeveně hledí.)
Ateista a Něcista(Oba dva najednou): On říká, že…(přitom na sebe navzájem ukazují prstem)
Optimista: Tak pomalu, kapři, pomalu. Hezky po jednom mi řekněte, o co tady jde.
Ateista: On tvrdí, že existuje život po Vánocích. Takový nesmysl! Viďte, že je to nesmysl?
Optimista: Ani bych neřekl. Věřím, že život po Vánocích existuje, někde tam venku, mimo káď.
Něcista(Vítězoslavně k Ateistovi): No vidíš, já ti to říkal! Po Vánocích je další káď a další Vánoce a další káď a tak pořád dokola.
Optimista: Pomalu, příteli. O další kádi jsem neřekl ani slovo. Ne, myslím, že něco takového, jako Vánoce, se dá zažít jen jednou. To, co nás čeká potom, bude vypadat úplně jinak.
Ateista: A jak víte, jak vypadají Vánoce? Vy jste je snad někdy zažil?
Optimista: Ne, já čekám na svoje Vánoce stejně, jako vy dva. Ale někdy, když je ticho, můžeme Vánoce slyšet. Nikdy jste si nevšiml, že za těmi modrými stěnami někdo zpívá, ozývají se šťastné hlasy a zvoní zvony (zaklepe na stěnu kádě)? Na druhé straně existuje život a já se na něj těším.
Ateista: A já vám říkám, že je to blbost, pánové.
Optimista: Ale ne, příteli, není. Nevzpomínáš už si na KAPRfielda?
Ateista: Cože? Na koho?(Zamyslí se) Ach ano, už si vzpomínám, vy myslíte toho pomateného blázna, který tvrdil, že dokáže změnit barvu vlastních šupin a proměnit vodu v kádi ve víno? Co je s ním?
Něcista: KAPRfield? To je hrdina mých jikřích let!
Ateista: Jakýpak hrdina, ty dutá rybí hlavo! Prostě se vytahoval, že přežije Vánoce a vrátí se k nám do kádě, to je mi hrdinství! Copak jste o něm od té doby slyšeli?(Rozhořčeně)
Optimista: Říkám vám, on přijde. Čekáme dlouho, máte pravdu, ale buďte trpěliví, už se to blíží, už to přichází, on přijde…(Mystickým hlasem)
Ateista: Až tady pan kapr laskavě doprovokuje, mohli byste se zamyslet? Jak by mohl někdo přežít Vánoce? KAPRfield by musel být kouzelník, nebo rovnou nějaké božstvo, aby to dokázal. A to, jak sami jistě uznáte, je nesmysl. Opakuji, NE-SMY-SL.
Něcista: Že se nestydíš, takhle o něm mluvit. Až přijde, určitě nebude rád, že jsi o něm takhle pochyboval.(Vyčítavě)
Ateista: A já vám říkám, nepřijde. Kdyby se chystal na návrat, určitě by si pospíšil, abychom tu nemuseli tvrdnout a bát se, kdy na nás přijde řada. Copak by nás nechal tady trpět?
Optimista: Víte, milý kapře, něco mi říká, že už je opravdu blízko…

(Hovor přeruší zákazník, který přijde koupit kapra.)
Zákazník: Dobrý den, prosil bych jednoho kapra.
Rybář: Tak si pojďte říct, kterýho chcete.

(Jdou ke kádi a Zákazník ukáže na Optimistu. Rybář strčí do kádě síťku, herec hrající Optimistu se jí chytí a odpochoduje za rybářem ven k pultu)

Ateista: No vidíte to? A takových keců měl. Přijde KAPRfield, blablabla, a jak to s ním dopadlo, kapře? Mizerně! A dobře mu tak.
Něcista: No, snad bude mít štěstí…
Rybář: A chcete ho picnout a vykuchat?
Zákazník: Ne, ne, ne! Ani omylem!
Rybář: (pokrčí rameny, vezme si od Zákazníka peníze)Tak tady máte. Nashle.
(Zákazník si hodí herce, hrajícího Optimistu, přes rameno nebo ho nějak jinak odnese ze scény, pak se zhasne, odejdou úplně všichni a na kraj kádě se rychle nandá kulisa s rákosím, aby bylo jasné, že teď už je to rybník. Pak se znovu rozsvítí, zákazník přijde s kaprem a „hodí“ ho do rybníka)
Zákazník: Plav si, rybičko. Měj se tam pěkně. (Odchází ze scény.)
Optimista: (Zmateně plave v rybníce, sem a tam a brblá si něco jako „Kde to jsem?“, „Je po mně“ a musí u toho znít dostatečně tragicky. Pak se najednou srazí s dalším kaprem, který mezitím nenápadně přijde na scénu.)
Optimista: ÁÁÁÁÁ!!!(je zděšen.) Kdo jsi a co tady děláš?
KAPRfield: Ty mě nepoznáváš? Já jsem přece KAPRfield.
Optimista: Ty? Cože, to není možný! My jsme mrtví? Zatraceně, ten starej jikernáč v kádi měl pravdu!
KAPRfield: Podívej se na mně. Vypadám, jako bych byl po smrti? A ty? Cítíš se jako nebožtík? Asi ne, viď? Prostě tě jen pustili na svobodu.
Optimista: Cože? A co tu teď mám dělat?
KAPRfield: Teď můžeš dělat, cokoli se ti zamane, protože tohle bude už napořád. Podívej se támhle. Vidíš ty zástupy šťastných ryb? Za chvíli se k nim připojíš. (Pomalu odplouvá pryč.)
Optimista: A ty? Kam jdeš, nenechávej mě tady!
KAPRfield: Já musím ještě něco vyřídit. Slíbil jsem, že se vrátím do kádě, aby i naši přátelé uvěřili, že život po Vánocích je možný. Ale sami by to nedokázali. Potřebují někoho, kdo by jim pověděl, jak na to. A tak tedy odcházím, ale ne navždy. Zatím nashledanou, rybí příteli. (Otáčí se a odchází)
Optimista: KAPRfielde?
KAPRfield: (Otáčí se.) Copak?
Optimista: Vyřiď jim, že nejsem blázen.
KAPRfield: Neboj se. Na mně se můžeš spolehnout. (Odchází ze scény.)

KONEC.