Probuzení

Letělo nade mnou pár teček havranů
já šel jsem za sebou a díval se vzhůru
jakou jen duší máš ty s hlasem pijanů
co letíš z východu jako šíp Amorův.

On zamířil hrotem svým do středu mého
zasáhl střelou svou můj černý terč 
z těch temnot se vylilo, co bylo zlého 
co měl jsem za pevné se změnilo v žert.

A stromy usnuly dávno již na podzim
hluboko ve dřevě přibývá kruh
koruny kloníme ke smutku ubozí  
a vlasy s větvemi splétáme v pruh.

Přibývá probdění na miskách vah
prázdná klec mrtvého v ní žádný pták
co tedy jiného v rakvi než strach
dát ohni rudému jak vlčí mák.