Člověk jako pamlsek

Člověk pamlsek

Je tomu tak a rozliční felčaři, dnes už převážně kvalifikovaní a erudovaní odborníci z medicíny i věd přírodních, se  to snaží změnit. Změnit tak, aby se člověk  stal všem vetřelcům, co na něj mají zálusk a rádi by si do něj kousli, nebo jej alespoň olízli, nepoživatelným. Někteří ošklivci podnikají na něj nájezdy už od věků a zrovna on v jejich zavedeném menu chybět nesmí. Nemám teď na mysli zdatné velké predátory, jako jsou šelmy nebo dravci, ale mrňousy, co se srocují do nesčíslných šiků a jdou do války za svým žvancem . Nejprve, aby si udělali pořádek s lidskou ochrankou a hned potom si na něm pošmákli.  Důsledkem  agrese je u člověka nemoc. Člověk se po napadení mikroskopickými útočníky stává nemocným, nemohoucím. Leccos ze svých jindy obvyklých konání dělat nemůže. Vede válku s neviditelnými potvorami, vyčerpává se tím a za cenu bolestí,slabostí a jiných útrap, organizuje své přežití v té apokalypse. Nestává se zřídka, že v ní zhyne.

Jedním z nejdravějších a pravidelných  útočníků jsou mikroby, jimž se zalíbilo v lidských dýchacích prostorách. Je jich vícero druhů a mezi lidmi nejobávanější jsou mikroby chřipkové. Vyskytují se v různých kmenech a příbuzenstvích. Specialisté, kteří  chystají na předjarní, podzimní a zimní útoky munici,si nikdy nemohou být jistí, který z nich zaútočí.

Jsa nucen, ač velmi nerad, vypravit se v těchto časech za všelijakými neodkladnostmi, nemohu se vyhýbat houfům, které naplňují městské tramvaje i jiná společná vozidla, čekárny zdravotnických zařízení, úřadů, prodejny obchodů a podobně. Tady si na lidech testuji stav na českých chřipkových bojištích. Nezřídka není ani možno najít někoho, kdy by se neprojevoval kašlem, nejspolehlivějším znamením respiračního ochoření.

• V společné čekárně srdcaře a obvodní lékařky jsem si druhdy udělal malý přehled hygienické kultury.  Byla tam tři ohniska kašle. Shodou okolností kašlaly  samé ženy. I kašel má své hloubky a výšky, sílu, tempo a rytmus. Jako když se rozštěkají večer ve vesnici konkurenční psi, vybízejí se kašlající ke kašlání mezi sebou kašlem navzájem. Udělal jsem si u dominující “kašlandy“, statistiku. V časovém úseku patnácti minut zakašlala strašlivým kašlem z hlenových hloubek čtyřiačtyřicet krát. Kapénky sekretu barvy khaki pluly prostorem, potkávajíce se s vykašlanými výměšky ostatních a činíce okolní luft málem neprůhledným. Ani jednou jsem v ruce té nejkašlavější paní nespatřil kapesník.
• Nedávno jsem se usadil v tramvaji, vyňal intelektuální četbu pražského židovského mudrlanta Justa. Nechtělo se mi utrácet čas jen tak. Rázem však bylo po četbě, když dvojice na sedadlech těsně za mými zády se pustila do kašle. Bylo to pozoruhodné pravidelností, jakou se kašlem oslovovali oba aktéři. Nepřestali s tím až na konečnou (samozřejmě nemajíce kapesníky).  Já měl vlasy slepené tím, co transportovali kašlem ze svých lepkavých vnitřností.
• Ostravští soukromí ortopedové si nechali postavit novou ordinaci. Čekárna zhruba tři a půl krát dva a půl metrů s deseti sedačkami. Když připočteme  deset lidí, na které se židle nedostane, bývá v tom titěrném prostoru pravidelně dvacet lidí. V tomto čase tam kašlou všichni. Ventilátor neběží. Okna  nejsou. Nedávno jsem celé dvě hodiny seděl a trpělivě čekal, že se na mne dostane. Nedostalo. V nejhorších obavách ze zákeřné chřipky jsem pelášil domů. Horkou sprchou se saponátem smýval všechno z těla, kloktal listerinem a modlil se, aby některý bacil  z předvoje nemoci už nehodoval v mých útrobách. Druhého dne mne sestra ortopedického pracoviště vypeskovala s tím, že jsem moc fajnový. Že chřipku už mají skoro všichni a nestěžují si. Pozvala mne  znovu a mimo dav. Pan doktor se jakoby  na uvítání svárlivce přímo na mne chlapsky mocně  rozkašlal a mezi kašlem pravil: “Nemůžu pro vás stejně skoro nic udělat, Dejte se, máte-li odvahu, operovat. Nechte nám tu dvě stě padesát korun.“

              Antonín Siuda 1.února 2013