Domov 21.díl

Domov

21.díl

„Ne já nechci, nechte mě tady!“ Naruto se snažil uprosit dva velké hromotluky, kteří přijeli s tou vyschlou sociální pracovnicí. Dokonce na ně zkusil psí očka, ale nic nepomáhalo byli neoblomní. Narvali Naruta do auta, ať se mu to líbilo nebo ne. Sasuke stál na chodníku před domem a zíral jak s ním krutě zacházejí. Ještě si promluvil znovu se sociálkou, ale dokud se neprobere strýc, který vlastně převzal za Naruta odpovědnost není možnost, že by ho svěřili do opatrování jemu. Bába na něj se zlostí v očích pohlédla a odešla si sednout do auta, které se rovnou rozjelo, ani nás nenechali rozloučit, povzdechl si Sasuke. Pomalým šouravým krokem se vracel do tepla domu, zabouchl za sebou dveře a rozhlédl se po obývacím pokoji. Všude prázdno, nikde neviděl kštici blonďatých vlasů. Zaposlouchal se a všude bylo ticho.

Jeho bývalí pokoj zel prázdnotou a stejně tomu bylo i v jeho srdci. Nevydržel doma o moc déle a rozeběhl se přímo do nemocnice. Vřítil se do strýčkova pokoje a přisedl k lůžku, po pravdě ani nechápe jak se sem tak rychle a bez nehody dostal, ale to mu bylo teď jedno. „Strýčku dneska jsem za tebou přišel sám. Nezvládl jsem to.“ Řekl do ticha pokoje kde pípali jen přístroje. „Víš Naruto je teď zpátky v domově, přišli si pro něj, ani jsem se s ním nesměl rozloučit.“ Povzdechl si Sasuke a sevřel strýčkovy ruku. „Já jsem tě zklamal, měl jsem se o něj postarat a ..“ Dál už neřekl nic, protože mu selhal hlas a sevřelo se mu hrdlo vzlyky, které se snažil zadržet. Sasuke cítil jak ho strýcova ruka silně uchopila a najednou začali všechny přístroje v pokoji pípat jak sirény. Hned na to vběhnul ke strýčkově posteli doktor se sestřičkami a začali ho stabilizovat. Sasukeho vyhodili za dveře a snažili se, aby zabránili kolapsu, naštěstí se jim to povedlo docela v krátké době a nehrozilo větší poškození mozku. Doktor vylezl na chodbu a donutil Sasukeho jít za ním do ordinace. „Sedni si!“ Znělo to spíš jako výhružka než přátelské vyzvání. Sasuke se poslušně sesunul na židli a byl rád, že nemá kam spadnout, stejně už by se déle na nohou neudržel. „Doktore jak je na tom?“

Ve tváři byl vidět zmatek a co víc i smutek, který se dral na povrch. Doktor znal Sasukeho už od útlého dětství, ale ještě v životě nezažil, aby dal najevo sebemenší cit. Ten klučina Naruto, co ho před nedávnem Kakashi adoptoval vnesl do jejich domu slunce to bylo jasné a jak je vidět za tak krátkou dobu Sasukeho úplně změnil. „No prodělal něco jako mrtvici, ale už je to v pořádku a nedošlo k žádnému poškození, brzo se vrátil mezi nás takže následky by neměly být žádné. Co mě spíš zaráží je, že tak reaguje a stále se neprobouzí, jako by byl vzhůru a přitom nemohl ovládat své tělo. Kde máš vůbec Naruta, vždycky jste chodili spolu na návštěvu.“ Prozíravě se díval na Sasukeho, který už to nevydržel a po tváři mu stekla první slza. „Oni ho odvezli.“ Nechal větu odeznít a pak dodal. „Do domova. Nemohl jsem nic dělat, prostě si pro něj přijeli a já jsem najednou na všechno sám. Ani navštívit ho nesmím.“ Otřel si zmáčenou tvář a skrz slzy se podíval na doktora, který ohromeně zíral na reakci Sasukeho a nejvíc ho vykolejil ten utrápený výraz. „Doufám, že si to neříkal Kakashimu?“ Opět měl stažené hrdlo a tak jen přikývl na souhlas, zatím co doktor zasedl do křesla a rukama si podepřel bradu. „ Tak proto ten záchvat, ale ty neneseš vinu to si pamatuj, nemohl si vědět jestli tě uslyší a jeho reakce byla taky neočekávaná, alespoň teď víme, že plně vnímá cokoli co se děje v pokoji.“ Sasuke se trochu uklidnil a šel se podívat na Kakashiho, aby se ujistil, že je mimo nebezpečí. Zalezl do pokoje a přisedl si jako už po několikáté na židličku vedle postele. „Strýčku neboj všechno se vyřeší, jen kdyby ses už probudil.“ Vzal znovu jeho ruku do své a ta na souhlas sevřela a uvolnila stisk. „Už musím jít, zase zítra strýčku.“ Rozloučil se a rázoval směrem k parku, chtěl si trochu provětrat hlavu, ale nakonec se parku vyhnul obloukem a šel domů po hlavní silnici. Co kdybych se zase ztratil. Nevěděl jak se mu to povedlo, ale domů dorazil bez nehody. Zabouchl za sebou dveře a sedl si do svého oblíbeného křesla. Sora hned začal škrábat na balkónové dveře, aby mohl utěšit svého pána v zármutku, který z něj vycítil. „Je tady hrozné ticho viď a není tady slyšet žádný šramocení v kuchyni.“ Sora zakňučel a schoulil se u Sasukeho nohou.