Kar-Kůl-Ka

V Jižních Čechách kdesi,

žilo malé děvčátko.

Okolo baráku hluboké lesy.

Vlasy ostříhané nakrátko. 

 

Bosýma nohama brouzdala se rosou,

na palouku se srnkami křepčila,

nebyla žádnou namyšlenou husou.

Dobře se vždy učila.

 

Pro strach měla uděláno,

matku línou, otec slepec.

Příliš krásy nebylo jí dáno,

do očí naraženej rudej čepec.

 

13.8. babka narozeniny slaví,

otec koupil narozeninový koš.

Rum, bůček a další věci zdraví,

a striptéra pro rozkoš.

 

Matka před televizí leží,

bílé vínko do sebe lije.

Zrovna Ordinace běží.

Snad se z toho nepoblije.

 

Otec bílou holí do zdi mlátí,

na očích brýle černé.

Za pančovanou vodku se krutá daň platí.

Hledá své děvčátko věrné.

 

Dle pokynů děvče čapne kosík,

na hlavu narazí svou hučku.

"Z babči bude ale pašík!"

Praví, když vidí tu haldu bůčku.

 

Matka z gauče jí mávne,

otec na cestu dává rady.

Že až za kadiboudou zahne,

ať dá si bacha na šelmu, co trpí hlady.

 

Lesní cestou děvče kráčí,

z roští na ni něco civí.

Zlověstně se ty oči mračí,

chlupaté tělo, zažloutlí zuby křiví.

 

"Hola hej, děvče rudé,

kampak si se vydalo?

Čí pak ten košík bude?

Co kdyby ses ke mne přidalo?"

 

"Za babičkou, panáčku.

Je to támhle na mezi,

už jen jednu zatáčku.

Tam, jak voní hovězí."

 

Zatímco ona na lukách babce kytku trhá,

babička o život svádí boj.

Dravá šelma se na ni vrhá.

Zuby trhá bábě kroj.

 

Děvče na chatrné dvéře klepe.

Pod peřinou babka leží.

Chřípí se jí touhou třepe,

poslední chvíle děvčeti běží.

 

"Pročpak máš tak velké oči?"

"To, abych tě lépe slyšela."

Děvče matně něco tuší,

páč minule je bába neměla.

 

"A co ty ruce jako lopaty?"

"To, abych tě objala."

"A co ten dolní zub zlatý?"

"To, abych tě ... sežrala!"

 

Děvče v dutině ústní zmizelo.

V žaludku babča na ní čeká.

Venku už se setmělo.

Vlk přežráním heká.

 

Ke studni jde jazyk smočit.

Ale jen, co hřbet svůj dolů sklonil,

začla se mu hlava točit.

Bludný šotek už ho lovil.

 

Šel okolo myslivec,

na spícího vlka kouká.

"To je ale přežranec...

... kdo si to tady brouká?"

 

Tak, jako každý správný muž,

neváhal a konat začal.

Z kapsy vytáhl švýcarský nůž,

preparaci břišní dutiny načal.

 

Vyskočilo děvče v rudé čepici,

za ní ještě seniorka.

Jako někde v blázinci,

přišel si myslivec Borka.

 

Oko za oko, za zub zub,

z srdce děvčete pomsta pramení.

Doběhlo za dřevěný srub,

vleklo haldu kamení.

 

Do břicha mu haldu hodilo,

čepeček si srovnalo,

vše pečlivě zašilo.

Meze zlosti neznalo.

 

Zatímco babka frťany nalévá.

S těžkým břichem probouzí se vlk.

Studený pot mu záda polévá.

Žízní vyschlý dlouhý krk.

 

Ke studni se znovu sklání,

aby vyprahlý krk zchladil.

Velké břicho v pohybu mu brání.

Že se hlupák radši neposadil.

 

Gravitace, to je svině.

Vlk do studně zahučel.

Hlady chcípnul někde na dně.

Božím mlýnům neušel.

 

Babka s myslivcem dohromady to dala.

Za týden sestěhovali se.

Za měsíc se za něj vdala.

A neděle trávili v base.

 

Ono totiž naše děvče rudé,

za úkladnou vraždu za mřížemi sedí.

A pár let tam ještě bude.

To dobře všichni vědí.

 

A co z toho, děti milé, plyne?

Kdo chová se, jak nenažrané prase.

Příliš mnoho žere, brzo zhyne.

Za vraždu skončíte v base.

Život nikomu nic nepromine!!

---