I takhle to jde

Co by se stalo kdyby? Na tom je postavena tato povídka, pro mě trochu experiment s formou.

I takhle to jde

12. Června 2025

Jak začít? Úkol zněl jasně, udělat článek o událostech, které se staly před deseti lety. Článek musí mít všechno, být čtivý, musí zaujmout, ale zároveň musí být přesný a bez chyb. Přihlásil jsem se, že to udělám, že to zvládnu. Jsem nejlepší, všichni to ví, ale konečně to dokážu a odměna mě nemine. Tedy doufám, trest za neúspěch by byl obrovský, však mě varovali. My tu netrpíme neschopnost, to přece musíš vědět, říkali.Jak bych to nevěděl, když o tom je vlastně celý článek.

Musím nějak začít, ale jak. Je to jak pohyb po tenkém ledě. Špatný krok, slovo a já krom své neschopnosti urazím i dost vlivných lidí na to, abych už do konce života nic nemohl psát.No co se dá dělat, začít budu muset tak jako tak. Informace mám, a víc nepotřebuji.

11. Března 2015

V České Republice vládne již druhé volební období pravice. I přes obrovský propad preferencí se dvěma největším pravicovým stranám povedlo nasbírat dostatek hlasů, aby měli těsnou většinu v poslanecké sněmovně. Mít 101 poslanců není nikdy dobré, ale vláda se s tím dokázala vyrovnat, a tak prosazovala důležité zákony a reformy, jenž považoval na nutné, aby se český stát vyhnul hrozícímu strašáku bankrotu, který obchází svět.

Ruku v ruce s utahováním opasků roste také nespokojenost a kriminalita obyvatelstva. Toho v půli Března využívá opozice a předkládá na první pohled důvěryhodné důkazy o korupci vládního politika. Vládě hrozil konec, a předčasné volby, které by prohrála, a tak se poslance nevzdala (pozdější vyšetřování ukázalo, že byl jako jeden z mála nevinný pozn. red.).

Opozice stupňovala požadavky, zvyšovala napětí a vyzívala k demonstracím, zároveň jí docházela trpělivost a tak největší opoziční strana sáhla k poslední možnosti, co měla. Zveřejnila důkazy o propojení vysokých vládních činitelů s mafií, a porušila tak tajnou dohodu (viz Dohoda o vzájemné solidaritě pozn. red), díky které se za posledních 10 let nepovedlo odsoudit žádného vysokého vládního činitele za spolupráci s mafií.

Tím samozřejmě zařídila pád vlády, ale taky otevřela Pandořinu skříňku, kterou už nedokázala zavřít. Vláda pod heslem, když jdeme ke dnu, vezmeme vás sebou, na oplátku zveřejnila svoje informace. A normální občan tak měl konečně možnost si ověřit, že skoro každý se někdy ocitl na výplatní pásce mafie.

            Opozice konečně dosáhla svého cíle, lid vyšel do ulic a chtěl hlavy. Bohužel pro ně byli na seznamu i oni. V České Republice zavládla anarchie. Okolní státy znervózněly, protože ani jejich představitelé neměli úplně čisté svědomí.

Ovšem ti, co byli vyděšení nejvíc, byli samotní zločinci. Mafie jakožto organizovaný zločin čerpá svoji převahu na zákony tím, že je mnohem organizovanější a schopnější než kdokoliv jiný. A to ze zcela prostého důvodu. Zatímco vládě má jít o ideály všeobecného blaha, organizovanému zločinu jde o moc a z ní plynoucí zisk. Ovšem v anarchii se nedaří ani zločinu, protože když si každý dělá, co se mu zachce, tak se nedá předpovídat, co se bude dít.

2. Dubna 2015 byla svolána schůzka, všech důležitých organizací z podsvětí a budoucnosti České Republiky. První rozhodnutí padlo již po hodině. Odsouhlasilo se, že je potřeba, aby se někdo schopný, spolehlivý dostal k moci a uklidnil dění ve státě. Problém byl, že teď nemohli věřit nikomu z venčí, ale zase dát příliš moci nějaké z větších skupin také nepřipadalo v úvahu. Zvlášť zástupci ruské mafie a americké CIA nemohli dopustit, aby moc uchvátil jejich konkurent. Přece jenom Česká republika, leží na křižovatce mnoha vlivných sfér a bylo potřeba zachovat určitou neutralitu.

            Nakonec vystoupil Pavel Tirus, tehdy šéf středně velké buňky české mafie (Pavel Tirus, byl roku 2016 jmenován Prvním z Řady a svou pozici loni za velkých ovací předal svému nástupci pozn. red) a navrhl sebe jakožto nového představitele státu. Argumentoval tím, že by bylo pro veřejnost nejlepší, aby tuto funkci převzal někdo, kdo má české občanství a celou dobu žije na území České Republiky a bude tudíž vypadat jako nezávislá osoba. Ostatní tento návrh přijali, i z důvodu, že Tirus byl znám jakožto schopný organizátor a v případě potřeby byl také postradatelný.

Tirus požádal shromáždění o dvě věci. Tou první byla možnost svobodné volby svých spolupracovníků a kolegů. Konečná dohoda nakonec zněla tak, že si může vybrat kohokoliv ze seznamu, který dostane. S tím Tirus souhlasil. Druhá žádost byla o omezení a dohled nad bezpečností a pokud možno omezení trestních činů na minimum d důvodů personálních změn v policii a v armádě, které bude muset udělat. Ač se tento návrh nikomu moc nelíbil, protože tím přišli zisky za dva měsíce, připustili nakonec, že je to nutné opatření.

Věci se daly do pohybu.

První týden byl Tirus a jeho společníci, nenápadně dosazeni do čela protestů. A během druhého týdne, už byla zformována prozatímní vláda s Tirusem v čele. Okolní státy byly přes své kontakty ujištění, že věci se co nejdřív vrátí do starých kolejí, a že tudíž není nutná žádná intervence z vnějšku.

Tirus se v rámci kampaně za „očištění státu“ pustil do obrovských personálních změn, jakých nebylo obdoby. Desítky lidí z vysokých pozic jsou vyhazováni úplně ze všech míst. Policie, armáda, ministerstva, úředníci a členové představenstev všech velkých státních či polostátních firem byli v ohrožení. Jen několik málo jedinců zůstalo ušetřeno.

Největších změn však doznala policie. Tirus za vyhozené nespolehlivé osoby dosazoval desítky expertů na problematiku zákona na jejich porušování (událo se tam mnoho velmi zajímavých setkání starých známých ze studií, či bývalých kolegů pozn. red).

Jak se později ukázalo, Tirusovi se podařilo obrovský organizační úspěch, neboť po 80 letech připravil policejní akci obrovských rozměrů bez toho, aby o tom věděla značná část důležitých zločinců, kterých se týkala. Tirus totiž již od podání návrhu na jeho „zvolení“.

Tirusův plán spočíval v tom, že se jedním velkým policejním zásahem „zlikviduje“ organizovaný zločin a stane se tak nezávislým vládcem a jako bonus pomůže státu. Za tímto účelem cvičil policii pomocí expertů, kteří s praktikami měli největší zkušenost a vzhledem ke 2 měsíční lhůtě, kterou měl na personální změny, tomu nikdo nevěnoval pozornost.

Výsledkem byla policejní akce „Ostří“ ,která se díky svému obrovskému úspěchu dostala do učebnic policejní akademie. Během jednoho večera za účasti více než 5000 policistů proběhlo na 800 zatčení skoro všech klíčových lidí v podsvětí. Celá záležitost se obešla bez větších ztrát a to hlavně díky důkladné přípravě a momentu překvapení.

Další události pak přišli velmi rychle. Většina ze zatčených byla po dohodě vyhoštěna, a v zemi byl obnoven pořádek. A Tirus tím získal čas i moc ke konečné reorganizaci státu.

Jeho prvním krokem byla úprava vlády a systému voleb. Ustanovil Řadu tří, kterou ho inspiroval Řím. Tato rada se stala zákonodárnou a výkonnou mocí ve státě.

Druhým jeho krokem bylo zavedení nového zákona o práci s penězi, který dle svých zkušeností vytvořil tak, že se s Česka (republika se vyškrtla z důvodu nevhodnosti pozn. red) mohlo stát místo, kde budou zločinecké organizace s celého světa prát špinavé peníze, a tyto peníze zdanil vysokou sazbou 30%. To mělo dva následky. Problém státního rozpočtu se vyřešil a stal by se ziskovým i bez jakýchkoliv dalších zásahů. Švýcarsko poprvé ve své historii málem porušilo svoji vyhlášenou vojenskou neutralitu, protože přišlo o svůj monopol na zisk.

Další změnou prošel volební zákon. Všechny politické strany byly s okamžitou platností zrušeny a nahradil je systém preferencí, kdy občané hlasovali, kterým směrem se má vydat stát v jednotlivých oblastech.

Jako poslední přišel Tirus se svým největším plánem a taky zákonem, který ho nadosmrti proslavil. Zákon se jmenoval: „Zákon o vině za vlastní neschopnost.“ A jako takový říkal, že každý, který z důvodu vlastní neschopnosti způsobí větší škody, než je schopen napravit MUSÍ být degradován či vyhozen ze své práce svým vlastním nadřízeným.

V praxi to fungovalo nanejvýš dobře. Kdokoliv byl hnán za odpovědnost za chyby, mohl buď tvrdit, že to udělal schválně, za což ho čekalo vězení, nebo to mohl odmítnout a tudíž byl obviněn z neschopnosti. Zákon byl ošetřen i proti případům zneužití, které se trestalo obzvlášť přísně, což spolu s jemnými absolutistickými rysi vlády Řady tří, způsobilo, že státní aparát během dvou let zefektivnil svoji prácí o několik desítek procent a ušetřil stovky milionů za chybná rozhodnutí.

Tento zákon se později stal nejvyšším, a ani členové Řady nebyli výjimkou. Tirus to nazval přirozeným koloběhem, kdy schopnější vyhánějí, či odsunují slabší jedince. 

Řada během dalších let přetvořila mnoho dalších aspekt, z nichž většina byla na podobném principu a světe div se (a svět se opravdu divil pozn. red) ono to fungovalo.

                                                                                  Redaktor: Martin Huněk

Dopsal jsem poslední slova, ještě podpis a hotovo. Cítil jsem se vyčerpaný, ale zároveň spokojený.Je tam vše důležité, na nic jsem snad nezapomněl.Teď to můžu s klidným svědomím odevzdat.Vím, že jsem dnes opět dokázal, že jsem opravdu dobrý, ne dobrý, nejlepší a hlavně nejsem neschopný.

---