Tak dávno, Marianne (Leonard Cohen)

Jedna z mých milovaných cohenovek...

Pojď k oknu, můj miláčku,

rád bych se pokusil číst ti z dlaně.

Myslel jsem si, že jsem jen nějaký cikánský kluk

než jsem tě nechal vzít mne domů.

 

A teď, tak dávno, Marianne, je čas abychom se začli smát a plakat a plakát a smát se znovu tomu všemu.

 

Ty víš, že žít s tebou miluji

ale díky tobě tolik zapomínám.

Zapomínám se modlit za anděly

a pak se andělé zapomínají modlit za nás.

 

A teď, tak dávno, Marianne, je čas abychom se začli smát a plakat a plakát a smát se znovu tomu všemu.

 

Poznali jsme se když jsme byli téměř mladí

hluboko v zeleném šeříkovém parku.

Držela ses mě jako bych byl krucifix

Jak jsme se vydali klečet temnotou.

 

A teď, tak dávno, Marianne, je čas abychom se začli smát a plakat a plakát a smát se znovu tomu všemu.

 

Všechny tvé dopisy říkají, že jsi mi na blízku.

Proč se tedy cítím osamělý?

Stojím na okraji a tvá hezká pavučina

upíná můj kotník ke kameni.

 

A teď, tak dávno, Marianne, je čas abychom se začli smát a plakat a plakát a smát se znovu tomu všemu.

 

Nyní potřebuji tvou skrytou lásku

jsem chladný jako ostří nové břitvy

Odešla jsi když jsem ti řekl, že jsem byl zvědavý

Nikdy jsem neřekl, že jsem statečný.

 

A teď, tak dávno, Marianne, je čas abychom se začli smát a plakat a plakát a smát se znovu tomu všemu.

 

Ach, jsi opravdu tak pěkná

Koukám, že jsi odešla a zase změnila své jméno.

Zrovna jsem zdolal celou tuhle stranu hory

abych si umyl víčka deštěm.

 

A teď, tak dávno, Marianne, je čas abychom se začli smát a plakat a plakát a smát se znovu tomu všemu.

---