Turné Čtyř můstků

Scénáristy předem prosím o shovívast za moji troufalost plést se do jejich rajónu, stejně tak k mému myšlenkového úletu, a ať je mi omluvou to, že jsem doposud žádný scénář nečetl, takže netuším o co ve scénáři jde. Takže nebrat vážně!

Přesto si dovoluji text označit jako scénář.

 

 

 

 

 

 

Záběr na idylickou zasněženou krajinu a na vysoký skokanský můstek.

Dole pod ním se tísní dav diváků, vyhlíží k otevřenému oknu v nejvyšší části můstku a už ho vidí, už se první závodník řítí v dokonalém technickém stylu z hrany dolů. Nádherný skok! A po něm další a další skokani. Několik upadne, telemark se nepodaří vždy a každému ustát.

Konec závodu. Slavnostní vyhlášení vítězů, pohled na stupně vítězů, na kterých stojí krásní mladí muži s medajlemi na krku, usmívají se do kamer novinářů. Ten pocit vítězů jim stojí i za ty mnohé pády, zlomeniny a vyražené zuby.

O několik let později.

Do dveří Domova důchodců, pro bývalé sportovce, pomalu a těžce vstupují čtyři obyvatelé, jedni z mnoha zde bydlících a opírají se o francouzské hole, těžce se jim chodí, sotva zvednou nohy.

Záběr do jednoho z pokojů. Zde čtveřice bydlí. Večerní ohled do spoře osvícené koupelny ukazuje jednoduché vybavení ve stylu minulého století.

Umakartová imitace dřevěné stěny, na ní přilepeny čtyři plastové háčky na nichž visí ručníky s nápisem Dukla Liberec.

Nad umyvadlem ohnivě červená plastová polička a na ní jsou položeny čtyři zubní kartáčky, čtyři zubní pasty. Náhlý otřes budovy. Na poličce převrhne čtyři plastové kelímky. Nespadnou. Zůstanou ležet na hraně poličky.

Něco se mihne vzduchem.

 

Záběr na podlahu koupelny.

Na linoleu leží v různé vzdálenosti od sebe čtyři zubní náhrady - můstky.

Konec.

---