PODZIMNÍ VETŘELEC

Podzimní vetřelec

   Udeřily mrazíky, trávník definitivně zmizel pod zlatohnědou vrstvou spadaného listí, automobilová baterie vypověděla službu - sbohem babí léto, podzim je tady! Buď zdráva sloto, nečase, čino! Vítej inverze, smogu, námrazo!

   Zatímco se ptáčci začínají shromažďovat u krmítek a lesní zvířátka nervózně podupávají u krmelců, aby odevzdaně čekala na přísun dávek a přídělů, jsou i živočichové, kteří se nebojí vzít osud do vlastních tlapek a dokážou se o sebe postarat sami. Nespoléhají na pomoc druhých, nezneužívají sociální síť, nečekají soucit a milodary.

   Třeba taková myš - té nikdo nic (kromě jedu) nedá. A je snad z tohoto faktu hlodavec smutný? Viděl ho někdy někdo plakat, či spílat osudu? Ne. Zatne zoubky, svraští čílko a vyrazí za potravou k lidským příbytkům. Jedná se často o misi sebevražednou, ale už jen ta odvaha je imponující.

   Když jsem velitelce domácnosti při pravidelném nástupu vyděšeně hlásil, že jsem v domě zahlédl stejně vyděšenou šedivou myš, opáčila, že ji to v mém případě vůbec nepřekvapuje, to se prý po nadměrném holdování rulandskému šedému stává. Atmosféru jsem se pokusil odlehčit poukazem, jaké mám štěstí, že jsem včera nedal přednost rulandskému modrému, ale neuspěl jsem. Přezíravost vydržela mé paní jen do odpolední siesty; ta byla předčasně ukončena jejími výkřiky hrůzy. Poté, co jsem ženu láskyplně sundal z mahagonového stolku, pochopil jsem, že myš už pronikla do srdce domu a začal klást pasti. Volba návnady byla jasná - pravý český špekáček (ZŘUD Písek) a na případné myší spády vegetariánské jsem uchystal plátkový Eidam 30% (Agricol Polička).

   Funkčnost pastiček prověřil jako první náš pes - jeho poživačnost, kterou je ochoten demonstrovat 24 denně, se mu stala osudnou. A přestože jsem mu při jejich instalaci vážným hlasem naléhavě sděloval: "Nesmíš!", zřejmě musel. Když za námi přiběhl se slzami v očích a s pastičkou na čenichu, litovali jsme ho všichni. Ode mě dostal piškot, děti jej povzbudivě poplácaly po těle, žena zlíbala na bolavou mordu. Závistivě jsem se odvrátil a znovu připravil nástrahy…

   V ložnici se má paní dotázala, jestli opravdu uslyšíme, zaklapne-li nad myším krčkem smrtící nástroj. Ubezpečil jsem ji, že určitě ano, ale neslyšeli jsme nic. Zrovna tu noc jsme se věnovali jeden druhému a byli tudíž poněkud hlučnější…