Zkázání

"Srdce lehké, vidím modř prstů kolemjdoucích..."

chodníky v šmouhách pouličních lamp

plynná Vltava, třpytění,

noční oněmnění.

 

To je naschvál, to je spoušť.

revolveru... volver je snad vrácení se zpátky?

Spoušť... natažené lanko mezi námi, nehnutými

sochami z olověných mramorů a jedů,

antických ctností, atletů i dědů,

napjaté už víc než rok, potí se námahou

chvělo by se, ale pnutí mu nedovolí

ani nádech, ani výdech

čeká na dotyk nás dvou

jen zkamenělé čeká... s ním

ta bouře zalitá ve skle

zakletý blesk

otevřená ústa

řvoucí, však

zatím bez hlesu...

 

Čas jen zvolna taje

kypří dlouhou pomlku

skryt za závojem

těžkých políbení...

"Řetěz mrazů řinčí do okolí
hořící infekce vymetá ulice
zanícené čtvrtě stydnou,

schizofrenní jackpoty teď

klesají vysoko..."

křehce se usmíváš....

Vím že jen na oko!

---