Klíč k životu

Je zvláštní, jak člověk dlouho hledá něco, aniž by věděl jak to nazvat. Může strávit týdny, měsíce ba i roky pouhým hledáním, ale neuspěsně. Pak zírá do prázdna a tápe. Co mi jen schází?

 

Dosavadní život ho buďto nudí, štve, unavuje, stresuje, nebo je v tom něco jiného. Pravdou však je, že všichni toužíme být šťastnými. Toužíme po něčem co nemáme, co jsme nikdy neměli, a jestliže nás potká štěstí a dosáhneme toho vysněného, pak nás to přestane zajímat. Odkopneme to jako starou rozbitou hračku. Tak k čemu je to neustálé hledání?

 

Je to něco co nás žene kupředu. Pocit, že támhle za tím rohem už to konečně najdeme. Že dosáhneme vysněného. Není to zbytečné. Jen možná jakási snílkovská naivita, pokud to trvá příliš dlouho. Ale tím že to nevzdáme, se posuneme dál k cíli.

 

K dětské touze létat, umět chodit po vodě, nebo polibkem proměnit žábu v prince. To jsou sny, které by neměli pod tlakem dnešní společnosti zemřít. Proplést prsty s těmi milovanými prsty jeho ruky a polibkem a doteky ho probudit k snídani, to jsou ta kouzla života, které hledáme.