Barvám

Výsledek mé práce na seminář, zadání znělo: 11 barev. Přímo každé barvě něco řekněte (můžete ji i oslovit). Žádnou barvu nevynechat!

Dávám to sem spíš tak ze zájmu, jaké reakce asi uslyším.

Světle modré:

Jsi jako obloha. Jako pomněnky. Jako... Ne, to je vlastně fuk.

Pomněnky, vážně, nic víc.

Tyrkysová,

Vidíš, mnohem lepší.

Mám doma jedny šaty, celé tyrkysové.

Tyrkysová. Vlastně skoro modrá. Světle modrá... Ne, tudy ne.

Chce to změnu, radikální.

Růžová?

popravdě, víš jak to s námi je.

Řeknu ti to, úplně na rovinu.

Nemám tě ráda a ty mě taky ne. Tečka. Je to venku.

Tak.

Nesedly jsme si, není to ničí vina. Tak sorry baby, jedeme dál.

Šedá,

úplný protiklad.

Holka, pro tebe jsem měla vždycky slabost.

Nějak mě přitahuješ, čert ví proč.

Sedneš mi do básniček, možná proto, že jsi pro svět jen taková... no...

Prostě prostřední sestra černý a bílý. Opovrhovanej dílek skládačky.

Mám tě ráda, fakt. Něco podniknem.

Zítra?

Bílá. Bílá. Bílá.

Bílé lilie, holubice (co značí naději).

Bílé šaty, na svatbách skoro povinné.

Bílá se nacpe fakt všude.

Nemám jí ráda, už jenom z principu.

Vidíte... Mluvím k ní a zas mě neposlouchá.

Typické.

Oranžová a fialová,

vezmu vás naráz. Jste mi ukradené.

Ne, že bych proti vám něco měla.

Ne, to ne. Jen...

Se neznáme víte? Nemáme si co říct.

Ale mám návrh. Já a šedá, zítra jdem na kafe.

Pojďte taky. Poznáme se.

Ne? Doopravdy? No jo, jak chcete...

Hnědá.

Patříme k sobě. Ty to víš. Já taky.

Netřeba si něco nalhávat.

Moje oči, moje vlasy... Jsi se mnou spojená.

Nevadí mi to.

Fakt ne.

Není to vášeň, známe se dlouho, ale pořád Tě mám ráda.

Červená. Rudá.

„Jako krev.

Jako pouťové srdce.

Jak samet na trůnech,

co zbyly po všech svatých...“

No sakra, vždyť tohle ani nejsou moje slova.

Jsi trochu prodejná. Jdeš s každým,

každý tě využívá. Já ne.

Zapomeň na to.

Tmavomodrá.

Už je to tady.

Vždycky mě nakonec doženete.

Jo, zatím se maskuješ, nechceš se přiznat.

Ale já to vím.

Poslala tě Ona.

Jste skoro stejné.

Tak jo, kapituluju, zavolej jí.

Ví, co jí chci říct. Světlemodré.

Bolí mě s ní mluvit. Připomíná mi ho.

Jeho oči. Žádný pomněnky. Žádná obloha.

Světle modrá a žlutá, zlatá.

Zatracený modrooký blonďáci. Přitáhnou si odnikud, ženská by jim měla padnout k nohám.

No jo. Vím. Odbíhám.

Nemůžete za to, jste jen barvy. Omlouvám se.

Je mi to trapný. Tak... Už radši běžte. Zmizte mi z očí.

 

 

 

 

 

---