Domov 22.díl

Domov

22.díl

„Ty spratku jestli si myslíš, že se k nim vrátíš, tak to se pleteš. Já to nikdy nedovolím, patříš sem!“ Řvala na něj ta odporná babizna, co ho odvlekla od strýčka a Sasukeho. Naruto se při těch slovech přikrčil v autě, že nebyl skoro vidět. Auto se skřípěním brzd zastavilo, před vraty dětského domova a Naruta v té chvíli popadnul pud sebezáchovy. Odmítal vylézt s auta, když ho tam předtím tak pracně narvali. „Okamžitě vylez nebo to bude jen horší!“ Rozkazovala, ale on se nehodlal hnout ani o kousek. Přikázala tedy těm dvěma, co ho celou dobu hlídali, aby ho vytáhli z auta ať se mu to líbí nebo ne. „ Pak ho zavřete na samotku je to rebel a jako takový si nic jiného nezaslouží!“ Hlídači na sebe mrkli  a doslova Naruta vyrvali ze sedačky a přitom mu odřeli loket, který začal krvácet, ale oni na nic nedbali a dovlekli ho postraním vchodem dovnitř. Naruto se pořád vzpouzel, protože nechtěl, aby ho zavřeli ještě k tomu na samotku, nikdy předtím tam nebyl, ale věděl, že to tam je šílený, být zavřený mezi čtyřmi stěnami. Jeden z goril ztratil trpělivost a dal mu takovou facku až upadl do bezvědomí. Jeho tělo, které sebou ještě před chvíli házelo a kopalo na všechny strany teď bezvládně spočívalo v rukou goril, kteří ho vlekli tmavou chodbou a dolů po točitých schodech.

Nikdo neměl tušení, že pod sirotčincem jsou sklepní prostory, kde drželi nebezpečné děti pod zámkem. Tedy oni si mysleli, že jsou nebezpečné, ale přitom se jen bránili. Pohodili Naruta na starou rozvrzanou postel a nechali ho ležet na zatuchlé dece. Přibouchli za sebou železné dveře a otočili klíčem. Naruto se začal třást zimou a to ho donutilo otevřít oči. V místnosti byla tma a tak mu chvíli trvalo než se rozkoukal. Nepoznával to tady v tom si byl jistý, ale kde teda je? Podíval se po místnosti kde byli holé oprýskané zdi a opadaná zašlá omítka. Bylo tam vlhko a šero, jen u stropu poblikávala slabá žárovka a snažila se prosvětlit místnost. Její snaha byla marná, protože tady nebylo žádné okno, jen holé zdi a stará rozvrzaná postel, docela se divil, že se nerozpadne. Pak zjistil kde je a dost to otřáslo jeho psychikou, ale ustál to, musel doufat, že se odsud dá nějak dostat. Zvedl se opatrně z postele a snažil se rozkoukat po pokoji, pořád se mu to zdálo tak nepravděpodobný a přitom to byla pravda. Co sem komu udělal, že skejsnu zrovna na tom nejhorším místě na světě? Naruto uslyšel kroky, které se přibližovali a vždy na chvíli utichli, než se dali do pohybu pak tupý náraz něčeho o zem a opět šouravé kroky k jeho cele. Čekal kdy se otevřou dveře a kdo vejde, ale nic se nedělo a než stihl nějak zareagovat zdvihl se plát na dveřích a dovnitř někdo podával tác s jídlem. Naruto ho nestačil chytnout, takže celý jeho oběd a nebo večeře skončili na zemi. Nechal jídlo válet na zemi a znovu ulehl na rozviklanou postel, byl dost unavený a tak během pár minut usnul. V novém přístřeší se mu zdál docela zvláštní sen.

Snění:

Tady je taková tma kde to jsem? Ptal se Naruto a přitom ani nevěděl kdo a nebo co tam s ním je, ale věděl, že tady není sám. Byla to prostě jistota, na kterou se upínal. Tudy Naruto. Slyšel hlas z dáli, ale nikoho nezahlédl. Kde já jsem ten hlas už slyšel, no jo jak jsem mohl zapomenout to je Shikamaru? To snad, vždyť zemřel v koupelně, já sám sem ho tam kolébal v náručí a snažil se najít klid v duši. Tudy Naruto! Ozvalo se znovu, ale tentokrát hlasitěji a naléhavěji než předtím. Naruto tápal ve tmě a před sebou měl natažené ruce, aby do něčeho nevrazil. Ještě ušel pár kroku směrem odkud se ozýval  hlas, když narazil prsty do zdi. Sakra kam to asi vede. Pomyslel si  Naruto a snažil se najit někde díru nebo vchod. Je tady tma jak v pytli, chtělo by to světlo! Hned jak to dořekl objevila se ve vzduchu zapálená svíčka, která ozařovala dost velký kus místnosti, aby si Naruto uvědomil, že je stále v pokoji, ve své cele. Hrozně se lekl, když si všiml kdo svírá svíčku v rukou.