Zásadní setkání

Zásadní setkání

Na kopci u lesa za dlouhou strání
stojí chrám prastarý mlha ho chrání
ačkoliv pro všechny stojí tam pokorně
nebude k mání těm,co nemotorně
slepě a hloupě životem plýtvají
Po schodech nahoru,do hlubin duše
stoupni si na špičky nikým nerušen
ta stavba bez oken a také bez dveří
nabízí pohledy,jimž možná nevěříš
dívat se do sebe,do svého nitra
lepší než na nebe za zimního jitra
Zvláštní to zahrada s dlouhými záhony
kvete a vyrůstá ač voda je na hony
vzdálena chrámoví,stráním i lesu
plodí a prospívá zbavena stresu
najdeš v ní vzpomínky,sliby a přání
trampoty,otázky,touhy i bání
Často sem chodívám,jen tak se dívat
čekám na konec dne,kdy začne se stmívat
a moje vzpomínky jak hřbitov naděje
zas mají plamínky a nic se neděje,všude jen klid
ticho a řád chodím sem často a chodím sem rád
Včera zas koukal jsem na stromy v aleji
rostou a vzkvétají trochu pomaleji
však u kmene z nich všech jen jednoho
vykvetla vzpomínka jakých nemnoho
sedělas proti mně,koukala protivně
celé to podivně vonělo jedem
řekla jsi jedla bych něco jen s chlebem
a pak se z oparu mlhy a nejasu
objevil chleba kus a trocha tvarohu
sedíme u stolu,u stolu bez rohů
Takový doma jsme neměli přeci
možná ho dodali příbuzní předci
O něčem museli spolu jsme mluvit
téma nech plavat,nechci se chlubit
výměna názoru dle barvy květu
nebyla příjemná no snad se pletu
sedíš tak tiše jen,mám se snad celý bát
že náš vztah ovládl,citový celibát?
otázky rojí se,zdá se že jich jsou sta
zas něco pro drbny,štavnatá sousta
Dívám se na tebe no vážně do tváře
detail jenž čas mi vzal,myslí je dotvářen
stoupáme po schodech do hlubin paměti
možná že záleží snad ještě na mě ti
Nemám čas sledovat rostoucí obavy
léčím se uměle tvořeným klidem
možná Vás iluze někoho pobaví
já svůj zrak obracím zas jenom k lidem

© Helgard 2011