Dámy a pánové

Dámy a pánové, nenechte se prosím rušit. Pouze zde nasávám atmosféru dnešního večera (což je paradoxní vzhledem k tomu, že výsledkem nasátí je experimentální prozaická miniatura, to se při nasátí jen tak nestane (ačkoliv samozřejmě záleží na tom, co se nasává, u některých druhů alkoholu to možné nepochybně je (ale já dnes kupodivu nic neměl))):

Jsem bohužel nachcípaný, takže mám pravou nosní dírku ucpanou; nasávám tedy pouze tou levou. o to však úporněji.

Při čtení některých básní mám pocit, že mám pusu plnou karamel. Ano, jsou sladké, ale mám slepené zuby, dusím se a cítím, jak mi leptají sklovinu. Brrr! WTF?! Copak tu nikdo není mladý a vzteklý? Co takhle vyhrabat nějakou špínu a pořádně se v tom vyválet? Slova nedokážou vystihnout mé znechucení. Když už chcete být světoví, zkuste to třeba literárním nudismem - vizte. Cocteauova Orfea. Vynikající a přitom velmi jemný a smysluplný styl. A zvládne ho každý.

Ale jinak mám čas okolo půlnoci rád. Je celkem klid kolem mě i ve mně a můj hovnomet může vyslat svůj projektil dvakrát po sobě v rychlém sledu. Přesto bych si přál automatický, tenhle starý se hrozně pomalu nabíjí.

A celé je to stejně k ničemu, protože beztak všichni už chrápou, a až se zítra vzbudí a budou ohledávat místa, kde jsem se v tom válel, já už budu zase opilý a bude mi všechno jedno. Vlastně dnes abstinuji pro vaše dobro, abych vám mohl říct, co si myslím (a taky to poskládat do nějakých smysluplných (Cože???) vět, ve kterých není tolik překlepů. Znáte to sami, ne? Po dobré vodce dokážu jen svou adresu psát půl hodiny, než ji nepíšu správně. Ale znáte to sami, ne? Je to fakt sranda.

No, co bych vám tak ještě nadělil ze své hluboké studnice. Prášky proti bolesti jsou super věc. Včera jsem si cestou domů něco udělal s nohou a k tomu to nachlazení, z vedlejších nosních dutin mě rozbolely ještě i zuby. Ale už jsem to zachránil, tak snad budu brzy fit. Mám chuť na pořádně, ale opravdu pořádně namraženou vodku. Vlevo od tohohle textu mi pomerančově svítí Pomerančová - chraň Bůh, vodka se má pít čistá (a studená, samozřejmě), ale nějakým citrusem k tomu bych asi nepohrdl.

Tak to by vám mohlo do života stačit. Pokud potřebujete další informace, doporučuji knížku Brivse Mekise Život: jak ho žít. Jo a pokud seženete originál, tak mi prosím sdělte kde se vám to podařilo, rád bych ho dostal do rukou. A pozvu vás za to na panáka.

Takže snad jsem vás moc nevyrušil, dámy a pánové.

Nemám vás rád, ale třeba časem začnu,
s láskou váš Lenor.

PS: Vážně jsem nic nepil, proto je toto dílo tak mizerné.