Domov 23.díl

„Aaaaaaaaaa……! Co to, to byl jen sen?“ Přesvědčoval sám sebe Naruto v setmělém pokoji a začínal se třást po celém těle, ještě v životě se tak strašně nelekl, ale kdo by se nebál ducha zemřelého kamaráda, tak toho by rád viděl. Snad jen nějací vymítači duchů a nebo cvok z blázince co si povídá i s věšákem. Naruto už po tak děsivém probuzení nemohl usnout a spíš se bál, že by se sen mohl opakovat. Převaloval se na rozvrzané posteli a nakonec vstal s tím, že si šel kleknout do nejtmavšího rohu v místnosti. Opřel si ruce o zeď jako v tom snu a snažil se něco najít, nějaké vodítko, přeci by se mu to nezdálo jen tak. Přejížděl po každé prasklince i chybějícím kousku omítky.

Už chtěl ruce odtáhnout, ale našel co hledat, teď mu teprve svitlo, proč se mu zjevil Shikamaru, jako jediný byl tady zavřený, ale časem se dostal tam nahoru, kde jsem seděl já u okna. Vždycky mu to hrozně myslelo, některé děti se mu dokonce vyhýbali, protože ať na něj vymysleli co chtěli on vždycky jejich plán rozlousknul jako oříšek. Přezdívali mu malý génius a později mu nikdo jinak neřekl. Naruto přejel prsty po vyrytých písmenech a snažil se přečíst zprávu, kterou mu tady Shikamaru zanechal. Tam kde padá největší stín vejdi do zdi. „ Co je to za blbost?“ Řekl si Naruto nahlas a přemýšlel jak to Shikamaru myslel, vrtalo mu to hlavou, až usnul, probrali ho kroky, které duněly na chodbě za dveřmi a tak rychle přispěchal, aby jeho jídlo neskončilo opět na zemi jako včera nebo co to vlastně bylo za den, třeba je to ještě pořád dnešek kdo se v tom má vyznat. Dvířka se pootevřela a hned na to byl dovnitř strčen tác s jídlem. Tak copak to tady máme a Naruto se mlsně olízl, už od doby co ho sem zavřeli neměl nic k jídlu a to první co přinesli skončilo na zemi. „Vajíčka, dva toasty, kakao a to je jako všechno.“ Položil tác na postel a začal bušit do dveří, nikdo však nepřišel asi bylo marné pokoušet se o vyprovokování hlídačů. Tác doslova vymetl do posledního kousíčku a odložil ho stranou.

Takže teď je ráno a tohle musela být snídaně uvažoval a rozvalil se znovu na posteli, která pod jeho váhou zaprotestovala, i když moc nevážil a znovu zavrzala. Vtom šerém pokoji kde nebylo z hola nic než jedna postel se Naruto dost nudil a tak si zase vlezl do nejtemnějšího kouta a snažil se prohmatat všechny praskliny, ale mimo nápisu na nic nenarazil. Pak se opřel o jeden vyčouchlí kámen a zapadl do nějaké chodby ani nevěděl, kde se tam vzal. „Drž se ve stínu.“ Ozvalo se znovu to co se mu zdálo ve snu, ale teď přece nespím. „Shikamaru ty jsi tady?“ Ten se už, ale neozval místo toho prolétl úzkým tunelem závan čerstvého vzduchu, až Narutovi povívaly vlasy, byl to tak zvláštní pocit, až ho zamrazilo v zádech. Pomalu se dal směrem odkud cítil vánek a opatrně našlapoval, aby nezakopl, tušil, že zeď mezi tunelem je jen skořápka a sebemenší zvuk, by ho mohl prozradit. Tunel se čím dál víc snižoval a přitom stoupal směrem nahoru, dobře věděl, že je v nějakých sklepních prostorách a už chtěl odsud pryč. Nesnášel malé prostory, kde neměl dost místa a tohle bylo opravdu těsny, začínalo mu rychleji tlouct srdce a tak přidal do kroku než se nebude panikou moct pohnout. Ještě pár kroků a viděl malé světlo, ke kterému rychle spěchal.

„Co ten nový kluk, už si ho byl zkontrolovat?“ Ptal se jeden z hlídačů a šťouchnul do druhého, jinak by se odpovědi nedočkal. „Vzal si jídlo tak tam musí bejt nemyslíš.“ To je fakt pomyslel si a nechal druhého spát. Sám se vydal na obchůzku a nahlížel kukátkem do všech pokojů, kde byli držené problémové děti. Došel k cele s nápisem Uzumaki Naruto a podíval se jestli tam je. Pokoj vypadal prázdný a tak vyhrabal s kapsy klíče a otevřel těžké kované dveře, čekal, že se schoval někde v temném koutě, ale nikde nebyl, jak je to možné, přemýšlel hlídač a šel to nahlásit šéfové.