Záhada rozluštěna 1.díl

Záhada rozluštěna 1.díl

Po celém rodinném sídle se rozezníval zvuk sirény z poplašného zařízení. Uprostřed sálu nehnutě stál maskovaný zloděj a už teď věděl, že nemá šanci utéct a tak tam jen stál a čekal až ho zatknou. Viděl jak na všech dveřích a oknech spadli těžké ocelové mříže. Za chvíli někdo vypnul poplašný systém a z jedněch dveří se začali posunovat mříže nahoru, aby mohla policie dovnitř. Jaké bylo pro zloděje překvapení, když do dveří vešel sám, nejlepší agent FBI Uchiha Sasuke, ten podlí had, kvůli kterému se jeho rodina ocitla bez majetku a nároku odškodnění, takové problémy jim způsobil tento muž. Jediný důkaz neviny celé rodiny se nacházel v tomto kruhovém sále v tajné schránce zabudované ve zdi. Než se však stihl dostat k tajné schránce bylo pozdě a už si pro něj přišli, nemělo cenu něco policii vysvětlovat a už vůbec né panu dokonalému Uchihovi, který všechny jejich problémy zavinil.

Sasuke si přeměřil zloděje přímo rentgenovým pohledem, zda někde neskrývá zbraň. Byl příliš malý a asi i mladý,  zahalený v černém a jen smaragdové oči svítili nevolí. Svědomý začalo Sasukemu našeptávat, že s tímhle chlapcem budou problémy. Došel ke zlodějíčkovi a řekl:“Proč sis ještě nesundal masku, stejně už je po všem!“ Odpověď nepřicházela ani po pěti minutách a tak se na něj ještě jednou podíval. Jen na Sasukeho zíral pár zelenkavých očí, které vyzařovali čistou nenávist. Ještě takový pocit nezažil, jako by se do něj ten pohled zavrtával, až do hlouby duše ještě nikdy se necítil jako pod mikroskopem. Teď to poznal a přál si, aby se s tímto zlodějem už nikdy nepotkal. Nakonec se rozhodl rozlousknout ten oříšek a došel až ke zloději a strhl mu masku. Jaké to pro něj bylo překvapení, když zloděj nebyl muž, ale žena. Maskovaná zlodějka celá v černém, byla mrštná jako kočka a pokusila se utéct otevřenými dveřmi, kterými přišel Sasuke, ale nepodařilo se jí to. Rychle vytáhl zbraň a řekl dost ledovým hlasem :“Už ani krok nebo střelím !“ Okamžitě se zastavila a otočila se k němu čelem, ten pohled ho doslova rval ze vnitř, nevěděl proč se tak cítí. Růžové vlasy jí spadali do obličeje a tvořili jemné vlnky kolem pěkné tváře, musel uznat, že je hezká.

Blbost nad čím to tady přemýšlím, zhrozil se Sasuke a bleskově se k ní otočil zády, aby nezahlédla jeho překvapený pohled. Konečně se začal znovu ovládat a tak se lhostejným nic neříkajícím tonem zeptal: „Kočka se vydala na lov ?“ Tak to sem říct nechtěl a skoro si dal pár facek, aby se konečně vzpamatoval a v mysli se nabádal : nechovám se jako profesionál, ale idiot. „Alespoň řekni jak se jmenuješ?“ řekl ledovým hlasem, až Sakuře naskákala po těle husí kůže. Po dlouhé chvíli dostal konečně odpověď. „Haruno Sakura k vaším službám.“ A ještě se mírně předklonila jako na audienci u krále. Rozhodně nečekal takhle drzou odpověď, když se nachází v takovéhle situaci. Měla odvahu to musel uznat a pěkně proříznutou pusinku úplně k zulíbání. To už na Sasukeho bylo trochu moc a tak musel zatřást hlavou,aby tu myšlenku dostal z hlavy. Soustřeď se na vyšetřování říkal si pro sebe. Stejně mu to nebylo nic platné, už se mu nepodařilo dostat Sakuru z hlavy, dokonce ani nemohl usnout a to měl druhý den brzo vstávat. Nevěděl kam to bude pokračovat, nejlepší by bylo jí už nikdy nevidět a nebo se jí vyhýbat.