Tři tečky

Jsou slova, která ti nemám, psát jsou city, které nechceš znát.
Jsou gesta i činy které ti nesmím dát.
 

Avšak stále se připomínáš, abych nemohl zapomenout.
 

Mé svědomí je jako kámen, který v srdci nesu.
Bolest smutek touha vše co mi zbylo.
 

I přesto nelze zapomenout a jen se trápit.
 

Sebevražda uvnitř hluboko ve mně.
Ukrytá před světem a zraky všech, kteří by snad chtěli pomoci.
 

Zjistil, jsem že, lepší než li milovat je topit se ve vlastní bezmoci.
 

Opíjet se douškem žalu 
toho srdcebolu, který uvnitř nahlodává moji mysl.
 

Snad, až se po letech otočím, 
Zjistím, jaký to mělo smysl.
 

Jen o jedno tě prosím, až příště odejdeš, zabij i mé vzpomínky.