Jesse James nebyl darebák

Ležel jsem na posteli. Otec se motal. Jako vždy. Byl nasáklý alkoholem. Matka byla na jeho straně. Lehnul si na mě a začal mě hladit. Rychle jsem uskočil a vysmiknul se. Matka byla na jeho straně. Jako vždy. Usmívej se Jesse, říkávala mi matka. Díval jsem se k zemi. Měl jsem strach. Strach z otce i matky.

Roky plynuly a já si zvyknul dívat se do země. Kdykoliv mě otec začal ošahávat. A matka ho v tom podporovala. I ve škole to bylo blbí. Nenašel jsem si tam žádné kamarády. Učitelé mě taky neměli rádi. Něco se ztratilo ve škole.

"To byl určitě Jesse," říkávali.

Vždycky to bylo na mně. Vždy jsem za všechno mohl já. A já měl při tom takový strach. Strach ze všeho. Cítil jsem velkou bolest a osamění. Tolik jsem toužil po štastné rodině a bezstarostném děctví. 

Když mi bylo šestnáct let rozhodl jsem se utéct z domu. Chtěl jsem se přidat k nějakým zločincům, ale bál jsem se koní, a tak jsem se potuloval sám po měste. Několikrát jsem se vrátil domů. Doma to bylo pořád stejný. Otec věčně na mol a matka, která otce ve všem podporovala. Hlavně, když byl na mě hnusnej. Tloukla mě za každou blbost a věčně byla naštvaná.

Odešel jsem proto z domu. Začal jsem přepadávat po nocích opilce, kteří se vraceli z tahu. Tak jsem se krátce živil. Jako drobný zlodějíček. Pak jsem potkal partu. Zprvu se mi smáli, že se bojím koních. Já se bál koní i jich.

"Jak chceš s náma loupit, když ani na koně nevlezeš," smáli se mi.

A tak jsem brzo vypadnul. Po nějaké době jsem překonal strach a vlez na koně. Věděl jsem, že kdyby mě viděli rodiče, tak by je to mrzelo. Vždy chtěli, abych byl nemotorný a hloupý. I parta mě nebrala. Uměl jsem sice jezdit na koni, ale oni mě mezi sebe nevzali.

První banku jsem přepadnul v osmnácit letech. Sehnal jsem si pistoli a vstoupil do ní. Měl jsem plnej močovej měchýř a věděl jsem, že když dojde do tuhýho, že selžu. Pokladní mi vydala peníze. Rychle jsem utekl. Sám. Bez přátel. A ale s love v kapsách.

Pak jsem se chytnul další party. Měl jsem ztrach ze šéfa i ostatních v bandě. Přepadávali jsem dostavníky a já měl strach, že když se dělily peníze, že já nedostanu svůj díl. Ale peníze mi dávali. Nějakou dobu jsem s níma zůstal. A živil se jako zloděj.

Pak jsem se trhnul a seznámil se s Frankem. Byl to už čtyřicátník a potulný lupič. Spolu jsme přepadli jednu banku. Vevnitř se mi zádlo, že nějaký chlap vytahuje bouchačku. Se zavřenýma očima jsem na něj vystřelil. Otevřel jsem oči a uviděl padat chlapa. Byl od krve. Měl jsem nutkání zvracet, ale rychle jsem utíkal pryč. Bez lupu. Nepřemýšlel jsem, co je s Frankem. Chtěl jsem prostě rychle pryč.

Po této události jsem se rozhodl oženit se a usadit. Našel jsem si Indiánku a začal žít poklidným životem. Ale už na mě byla vypsaná odměna. Lovec lidí Larry Johanson mě nechtěl nechat žít v klidu. Nějakým způsobem zíjstil, kde žiju a vypatral mě. Následovně mě zatknul.

Byl jsem odsouzen na 20 let vězení. A teď  ve vězení přemýšlím, proč jsem měl tak težký osud.