Déšť nad rozvernou krajinou

 

Smráká se a už je tma.

Nevidím černoty dna.

Na listy skapl první déšť,

Kéž skončí ten liják ach kéž.

 

Vichřice koruny ohýbá,

Mrak a mrak, ten už jen dobíhá.

Vůbec už není rozverná, ta kdysi nádherná krajina.

 

Elektřina není – zhasly lampy,

Teď už to vypadá jak zpustlé pampy.

Meluzína hvízdá lesem,

Tak kde je ten pán s pesem?

 

Vtom blesk z nebe sjede,

A hrom svou píseň pěje,

Tu zavyl vlk a k němu další,

Ti druzí jsou vždy starší.

 

Kaluže zvrásní tu krajinu,

Nic naplat učit se zde latinu.

Povodeň zaplavila údolí,

Kde se kdysi pásla stáda buvolí.

 

Řeka z koryta vystoupí,

Mraky zas slunce zastoupí.

Proudy vody údolím se valí,

Bahno všechnu tu vodu kalí.

 

Tu nečekaně – z ničeho nic,

Mraky jsou pryč a zas je tu hic.

---