Milutinovićův další vyřešený případ

                                                                             Milutinovićův další vyřešený případ

 

 

V Makedonii se konal další sněm balkanských pravoslavných patrijarchů. Místo konání bylo letovisko Ochridské jezero. V té době tam byl na dovolené i Dragoslav Drago Milutinović. Jednání těchto patrijarchů bylo zásadní. Jednali o nalehávém problému Balkánu, a to o budoucností státu Makedonie. Na Makedonii si činily čtyři státy nárok: Bulhrsko, Srbsko, Řecko a Albánie. Na tomto sněmu byly i čtyři hlavy pravoslavných církvi: bulhraský, srbský, řecký a albánský. Bulhaři považovali Makedonce, za Bulhary, kteří mluví makedonským dialektem. Ostatně Bulhaři a Makedonci se lehce domluví. Srbové považovali Makedonii za jižní Srbsko. Řekové je považovali za slavofoní Řeky. A Albánci považovali Makedonii za starou Ilirskou (albánskou) provincii.

 

Drago věděl, že se v této době, kdy je on na dovolené v Ochridu, koná tento sněm. Ale byl to už penzionovaný detektiv, a tak se staral o to, aby s manželkou měli krásnou čtrnactidenní dovolenou. Procházeli se kolem jezera Ochrid. Šli si zaplavat. Četli knihy. Spali do devítí. Zkrátka si užívali důchodového života.

 

Ten večer byl nabitý napětím, že by se dalo krájet. Na sněmu nebyli jen duchovní hodnostáři, ale i političtí představitelé, nejen z těchto států. Byli tam francouzští, němečtí, američtí, ruští představitelé atd. Sešli se v ochridském kulturním centru. Budova to byla velká, s obrovským sálem, který byl určen k takovýmto meetingům. V hlavním sále bylo rušno. Mohli jste tam slyšet různé jazyky.

 

K svému překvapení i Drago dostal pozvání na tento sněm. Byl to významný jugoslávský detektiv a někdo se dozvěděl, že touto dobou se nachází v Ochridu. Se svou paní, Milicou, se se oblékli do svátečního obleku a vyrazili na danou schůzku.

 

Protože tam Drago nikoho neznal, tak se procházel kolem lidí a se svým policejním nosem prohlížel lidi. Byl to člověk, který se zajímal o politiku a společenské záležitosti. Všimnul si pěti mužů, kteří stáli u stolku s pitím a snažili se mezi sebou komunikovat. Poznal v nich pět představitelů pravoslavných círky: bulhraské, srbské, řecké, makedonské a albánské. Nenápadně přišel k nim, aby si poslechnul o čem se baví. Slyšel, že se snaží bavit rusky, ale moc jim to nešlo. Ještě za dob bývalé Jugoslávie se trochu naučil mluvit rusky, a tak rozuměl o čem se baví. Vášnívě mluvili o budoucnosti Makedonie. Makedonský patrijarcha se vehementně snažil vysvětlit ostatním diskutujícím, že Makedonie si uchová svou nezávislot, a nepřičlení se k žádnému státu.

 

Večer ubýhal a v sále bylo stále méně a méně lidí. Postupně odcházeli všichni i Drago s Milicí se kolem desáté večer rozhodli jít domu. Pro Draga to byl už ukončený večer. Jako pro většinu lidí. Ale ne pro dvě postavy, které se vydali do hotelového pokoje, kde byla většina představitelů ubytována. Vašnivě spolu hovořili, když jeden vzal nůž s kuchyňské linky a bodnul druhého muže do krku. Ten bodnutý muž byl na místě mrtvý.

 

Drago se hned ráno dozvěděl, že ve svém hotelovém pokoji byl zavražděn makedonský patrijarcha. Řekl mu to jeho starý známý, detektiv Proeski, který měl tento případ na starosti. Milutinović a Proeski spolu kdysi studovali, a tak Toše Proeski, který byl pár let před penzii, požádal Draga, aby mu s případem pomohl.

 

Drago se vydal do hotelového pokoje s Tošem oblíhnout situaci. Tělo bylo ještě na místě. „Co jste zjístili?“ zeptal se Drago Tošeho. „Nejsou tady žádné otisky,“ odpověděl Toše Dragovi. Drago si prohlížel místnost, když v tu chvíli dostal žízeň. Otevřel bar a vyndal skleničku a nalili si trochu rakije, která byla vevnitř. Hned si všimnul, že sklenička byla umitá, ale ne moc dobře, protože na ní byla zaschlá ztvrdlenina. Prohlídnul si i ostatní skleničky a všimnul si, že ještě jedna sklenička byla umitá a ostatní byly zaprášeny. „Byli tady dva muži,“ řekl Drago Tošemu. „Diskutovali spolu!“ pokračoval Drago. „Asi byli pod velkým napětí, a tak se jeden naštval. Vzal nůž a bodnul makedonského patrijarchu do krku,“ ukončil myšlenku Drago. „Otázkou zůstává, kdo to udělal,“ řekl Drago. Drago přemýšlel. Včera večer viděl u stolu pět mužů, kteří vášnivě diskutovali. Ale moc se spolu nedomluvili, protože byla mezi nima jazyková bariera. Jeden muž z té čtveřice, která diskutovala s makedonským patrijarchou Darkem byl bulharský patrijarcha Plamen. Jedině patrijaracha Plamen se mohl lehce domluvit Darkem, protože Bulhaři a Mekedonci se spolu lehce domluví. Drago dál uvažoval. Když se všichni po včerejším sněmu rozhodli jít domu, tak se Darko s Plamenem vydali do Darkova pokoje ještě si promluvit o budoucnosti Makedonie. Zprvu spolu mluvili v klidu. Dali si pití a diskutovali. Pak bulharský patrijarcha začal naléhat na makedonského patrijarchu, aby se Makedonie připojila k Bulharsku. Darko nesouhlasil, a tak ho Plamen ve vzteku bodnul do krku nožem, který byl na kuchyňské lince.

 

„Zatkněte bulhrského patrijarchu Plamena!“ zavelel Toše. A skutečně, pod tíhou dukázu se bulharský patrijarcha Plamen přiznal. Vypověděl, že se nedokázal ovládnout a bodnul Darka do krku.

 

A tohle byl další vyřešený případ Dragoslava Draga Milutinoviće.

---