Čtenářům mého veledíla „Proč rači neumřu“

Vysvětlení k svému veledílu „Proč rači neumřu“ podávám tímto způsobem, aby si ho mohl přečíst i ten, kdo k němu nenapsal kritiku – pokud ho to zajímá.
Tuto pseudobáseň jsem napsal pro jiný server jako recesní parodii na podobná díla, vkládaná zcela vážně. V komentáři k ní jsem pak shrnul nedostatky, které se mi do ní podařilo nacpat. Dovolím si to tu také uvést v původním znění:
Gramatické chyby, nesmyslné přechodníky, nepoužitelné rýmy, ani náznak nějakého rytmu. Obsahově otřepaný blábol, skladbou veršů slátanina bez ladu a skladu.
Pokusil jsem se napodobit „básně,“ které se tu objevují a bývají kritizovány, bohužel i chváleny. Myslím, že se mi to povedlo.
Konkrétněji:
Rači, nejrači místo radši, nejradši. Sem místo jsem. Samostatně stojící přechodníky (stojíce, položiv), což je nesmysl, k tomu musí být ještě nějaké sloveso, ke kterému se přechodník vztahuje. Navíc „stojíce“ je množné číslo. „Na mě vidím…,“ chybí „n,“  „na mně…“ Stejně by muselo být “ …na sobě vidím svoji…,“ ne „…na mně vidím moji…“ A i to „svoji“ či „moji“ je tam navíc. Dále: „by jsem“ a „aby jsme“ je také špatně, správně je „abych, abychom.“ I nespisovné „abysme“ je lepší, než „aby jsme.“ Další nedostatek: „co nad ní…,“  má být „nad kterou,“ nebo ještě lépe „nad níž.“ Je to nešvar, ochuzování češtiny zástupným „co“ místo vztažného zájmena, bohužel tak často používané i těmi, pro něž (nebo „pro které,“ nikoliv „co pro ně“) je čeština pracovním nástrojem. Stejně tak slovo „jak“ místo slova „než.“
Teďka-hnedka, nevidí-uvidí, žalem-kolem, hledím-vidím, černou-žádnou, to prostě nejsou rýmy.
Uvažoval jsem ještě o tvrdém Y v samotném závěru veledíla, ale usoudil jsem, že bych přestřelil.
Vůbec jsem nemínil vložit to na Písmáka, až později jsem upadl do pokušení dát to i na tyto stránky. Věren jedné z mála svých zásad „k čemu pokušení, kterému se nepodlehne“ jsem tak učinil. Byl jsem si plně vědom rizika, které postupuji – že budu tvrdě kritizován, ne-li přímo pranýřován. Dopadlo to ještě docela dobře.