Rozhodnutí

Jednou z jara přišlo to,

a Já rozhodl se hned.

Musím už odejít,

ale Ne, na onen svět.

 

Z domu musím odejít,

dokud mám ještě čas.

Nic mě tam již nedrží,

to už dávno přece vím.

Možná vím už kam,

ale to Vám nepovím…

 

Doma jen hádky zas a znova,

s nikým si nemám co říct.

Musím jít teď, dokud je dobrá doba

a mám sílu na to odejít.

 

Snad něco najdu,

a školu při tom dám.

Vždyť už doma nic nemám…

Ani lásku, ani oporu zde již necítím,

jen zlobu a žal,

a to zapotřebí opravdu nemám.

 

Kde jsou ty časy,

kdy jsem se vracel rád.

Teď již při návratu mám jen strach.

Co mě čeká a co tam bude…

 

Byl jsem silný dlouhý čas,

ale vrací se to stále zas.

Nevím, kdo by ustál to co já,

nikdo takový mě ani nenapadá…

 

Jednou možná přijde den,

kdy vrátit budu se chtít.

Ale než ta doba nastane,

budu sám muset žít.

 

V přátelích podporu bych měl,

kdybych jim to jen pověděl.

Nechci, aby věděli, co za problémy mám,

a co každý den prožívám.

 

Co slyším z úst mých rodičů,

co vše bych dělat měl.

Vždyť já v práci jsem teď každý den.

 

Ano, dobře to vím, že i já chyb udělal dost,

ale snad vždy je chyba na obou stranách,

tak proč mi stále připomíná,

že vina je pouze má?

 

Vždycky jsem byl na vše sám

a všechno zvládal dobře.

Ale teď už nevím kudy kam.

 

Rozhodnuto hotovo.

Už abych byl pryč,

vždyť já mám přece, kde být.

---