O kakaové květině

Zjara zasadím

sazenici lásky

má Afrodité

ze slz a hlíny

 

Stvořím tě

s esencí mořské pěny

nechť zaženeš mou trýzeň

snad ukojíš mou žízeň

 

Sotva první kapky

zvolna vzduchem letí,

semínko puklo radostí

zbavilo mne starostí

 

Voda pění

z hlubin půdy

už se klube

drahá paní

 

Déšť utich náhle

za východu slunce

rozespale vykročil

ke své drahé půlce

 

Místo stonku

hnědá kůže

ba nevoní mi

jak nahá růže

 

Je však krásná opravdová

nenacházím správná slova

při doteku v opojení

v kakao se rozplyne

 

Náhle krvavá je obloha

nesahá se na Boha

---