Nostalgická

Nostalgická

Možná zítra a možná až za pár let
pochopí
              že odešel jsem
a nikdy už nevrátím se zpět
že zůstane prázdný
ten pokoj
                v penzionu jménem Svět

Smíchal jsem jí s lahví laciného vína
odešla k večeru
a ráno
            přišla
                       kocovina

Ve vzpomínkách mi zůstane
že byla to jen zmije
a já – dál se nechám utěšovat tou děvkou
co
    říká si
                Poezie

Nikdo už nikdy nepozná
že mě to mrzí
a to tak
             že velice

Dnes v noci dám vydělat
prokřehlé a smutné
holce
         z ulice