Záhada rozluštěna 2.díl

Záhada rozluštěna 2. díl

Sakura byla odvezena policejním autem s ostrahou na stanici, kde jí prozatím vzali otisky prstů a dívali se do databáze, jestli už nebyla za něco trestaná a nebo nemá pokuty za parkování. Další pro ní nepříjemná věc byla osobní prohlídka a odevzdání oblečení a dokladů do úschovy, než se rozhodne co s ní bude dál. Zavřeli jí do provizorního vězení na stanici, kde se mačkala ještě se třemi lehkými holkami v průsvitných kombinézách. Jedna se pokoušela sebrat Sakuře bundu, ale ta se nedala a vrazila jí facku, až to pořádně mlasklo od té chvíle se od ní drželi na druhé straně cely a jen po Sakuře pomrkávali a vrhali na ní nenávistné pohledy. Naštěstí si pro ní přišli, aby byla předvedena k výslechu. Sakura vyšla z vězení a byli jí nasazeny pouta, aby nemohla klást odpor, až jí povedou různými spletitými chodbami.

Konečně jí policista zavedl do strohé místnosti, v které se nacházel jen stůl a z každé strany židle. Na stole byl umístěn nahrávací magnetofon a blok na poznámky, jinak nic jen holé zdi a skleněná tabule. Zadívala se na sklo a vyplázla jazyk a když se uviděla vyprskla smíchy a začala dělat různé grimasy, vykoulené oči, rozplácla nos o sklo zrovna, když jeden inspektor vešel dveřmi do místnosti a přikázal Sakuře, aby si sedla a nedělala hlouposti. Na to mohla udělat jen jediné pokračovala ve svých lumpárnách a ignorovala jeho přítomnost. Inspektor to dlouho nevydržel pozorovat a  zvedl se ze židle a šel přímo k Sakuře, kterou surově chytl za rameno a posadil na židli, pak vytáhl z kapsy želízka a přidělal je k noze stolu a druhé Sakuře na zápěstí, aby jí donutil spolupracovat. Začal jí klást jednoduché otázky, ale odpovědi se nedočkal ani na jednu z nich. Nakonec vypnul diktafon a ještě jedno tajné odposlouchávající zařízení a vyšel z místnosti, aby se připravil na pěkně tvrdý oříšek.

Cestou si vyžádal Sakuřin spis a letmo se do něj podíval, dost ho překvapilo, že v něm nebyli téměř žádné prohřešky, až na dvě nezaplacené pokuty za parkování. Povzdechl si a šel zpátky do jámy lvové. Konečně se odvážil otevřít dveře do výslechové místnosti a tentokrát to zkusil trochu jinak. „ Jestli budete v klidu sedět rozdělám vám ty pouta co říkáte?“ V místnosti se opět rozlehlo hrobové ticho a místo odpovědi se dočkal mírného přikývnutí hlavou a vzdorovitého pohledu. Sakura si mnula rozbolavěné zápěstí, které jí způsobilo pár oděrek a menší modřinu, ale neřekla ani slovo. „Nechcete napít a nebo něco sníst?“ Sakura jen zavrtěla hlavou v záporném gestu a civěla někam do zdi, úplně inspektora chtěla vykolejit a zatím se jí to dařilo. Nakonec vzdal svou snahu z ní něco dostat a zeptal se na rovinu. „Co tedy chcete?“ Dlouho bylo opět ticho a inspektor už se zvedal k odchodu, ale najednou slyšel jedno jméno, které každý dobře znal.  

„Uchiha Sasuke!“ Znovu  se posadil naproti Sakuře a myslel si, že se ještě něco dozví, ale byl na omylu. Nakonec se ještě zeptal. „Mám ho přivést, když ho přivedu budete vypovídat?“ Jen přikývla dál se o inspektora nezajímala. Zvedl se a zabouchl za sebou dveře a byl absolutně vytočený, že nedokázal nic zjistit to se mu ještě nestalo, byl to jeden z nejlepších vyslýchačů na celé policejní stanici.

Další vloupačka  povzdech si Sasuke, když přijížděl k místu činu, to už byla dneska třetí a den  nemá konce a přitom si připadal tak zvláštně utahaně. Je sice pravda, že už pár dní nespal, ale byl zvyklí vydržet i déle. Pomalu vystoupil z auta a už z dálky viděl jaký má u ostatních respekt a to mu dodalo novou sílu, aby vydržel ještě pár hodin vzhůru. V poslední době přibývalo hodně krádeží a mezi tím vším zmatkem a vyslýcháním se ulicemi potuloval jeden vrah, který po sobě zatím nezanechal žádnou stopu.  Sasuke dostal na starost případ masového vraha, ale bylo to na něj příliš velké sousto, vždycky když se dostali na místo činu, oběť byla mrtvá a pachatel, už byl dávno pryč.