Zklamání

    Člověk pocítí, že se nemůže nadechnout až když už je pozdě. Až když není schopen pohybu a tudíž záchrany své duše lapající po vzduchu.
    Pak lká nad svým marným životem a ptá se sám sebe 'proč se sakra pouštím bezhlavě do věcí, které nepromýšlím do předu? Proč žiji teď a nemyslím na to co bude?'
    Tímto často riskuje, uvědomuje si to, ale tím že ho nezajímá 'co bude' si to jen ztěžuje. Jeho život se tak vlastně zkládá ze zklamání a občasných radostí. Nikdy nic mezi tím.
    A pak, vlastně ani neví jestli to nebylo zbytečné. Jestli se přece jen neměl držet zpátky a ušetřit si zklamání. Zklamání, že ho bude nenávidět přesně takového jaký je i když si může věčně slepě myslet, že takový není...