Název? Název je na konci

Viděl jsem ji. Koupala se nahá, neskrývaje svou přirozenou krásu za roušku falešného studu. Tělo své smáčela v rybníce obdařeném cedulí: ,,Zákaz koupání - odkalovací nádrž" - navzdory ceduli, navzdory osudu. 

Chvílema pod vodou, chvílema nad hladinou... Vlnky jež tvořila svým plácáním, možná to někdo později směle nazve plaváním, mlátily do břehu a rušily klid rybniční. 

Pozoroval jsem ji; jak dlouho? Nevím sám. Avšak nelze na ni jen hledět. Každého soudného zbaví soudnosti, stydlína osmělí, slepě šťastnému sebere vší radosti. Zblízka na ni pohlédnout, říci jí několik slov, plácnout jí po zadnici a zeptat se, jestli náhodou neví kudy kam...

Ve snaze být fér, či v touze prolomit konvence společenského styku, odhazuji i já oděv svůj, rozhrnuji křovisko a sveřepě kráčím ke břehu. Koutkem oka pozoruji její reakce. Pražádná odezva. V uších mi buší ozvěny vzpruženého srdce. Dlouhými kroky ukrajuji vzdálenost  dělící mne od zpěněných vodních mas, rozbíhám se, skáči plavmo - svaly napjaty a ... bác. 

    Voda, kapři, sumci, raci, i ta pitomá vrba na protějším břehu, jsou v čudu. 
    Ležím nahý v bezbarvém ničem, obklopuje mne bezčasé nic a probouzející myslí mi těká otázka: ,,Jak mohu, sakra, v ničem ležet na něčem?". To nic mi zatraceně zpřelámalo kosti. A ONA 

tam není. ONA si dovoluje tam nebýt. Pobíhám zmateně sem a tam, tam a zase sem, či onam, chcete-li. Občas vyčerpáním padám a usínám. Periodicky. Opět se probouzím, biji kol sebe rukama, nohama, hlavou, trupem, ničím,.. křičím. Rezignuji, usedám, zadržuji dech a v touze ukončit to bláznovství, dodýchám.

    Bdím, sním, cítím chladně horký polibek - v jediném okamžiku trvajícím bžiliontinu sekundy přicházím o vše a vše dostávám.

    Chvíli po poledni skončila průtrž mračen, mraky propálilo zlatavé Slunce a v Prahu přišlo jaro. Květy Petřínských sakur zavoněly Újezdem. Maminky vzaly svých ratolestí na procházky ukázat jim krásný širý svět, plný barev, vůní a spousty dalších zajímavých věcí.

    ,,Mami, mami! Proč je ten pán nahej a proč leží v tý louži?!" Volá prazvláštní scenérií fascinované dítě. Pohoršená matka v šoku odsekne: ,,Nevím, asi je to nějakej opilej blázen. Pojď honem ke mně, jdeme pryč!".

Pomyslí si: ,,To je hnus, ty opilí bezďáci. Měla bych zavolat sanitku? Nebo raději policii? No, mám tu dítě, určitě půjde okolo ještě někdo jinej. Jsem zvědavá co na to Hela až jí o tom..."

Svoboda