Haló, haló ... Hledá se Jaro!

Povím Vám příběh letošního roku.

Kalendářně jaro se psalo.

V reálu vzdáleno na sto kroků.

Počasí, co prostý lid sra.o!

 

Ranní teploty pod nulou značně,

během dne potemnělá obloha.

Lidé prahli po paprscích lačně,

pomalu obracejíc se na Boha.

 

Zimní kabáty ještě na velikonoční hody,

frňáky mrazem otupělé.

Stále v led proměněné vody,

Pokaženy jarní plány smělé.

 

Na drátech prokřehlé vlaštovky,

medvědi ještě v zimním spánku.

Na nohou teplé šponovky,

těla promrzlá od vánku.

 

Od nosu táhnou se nudle,

lidské schránky ztuhlé do morku.

S vítáním jara byli jsme vedle,

sněhuláci stále stojí na dvorku.

 

Opravdu nemohu to pochopit.

Ptám se tedy, kde se jaro zapomnělo.

Otěže již mělo uchopit,

teplo by to vskutku chtělo.

 

Prý dostaví se o víkendu,

já v to pevně věřím.

Že až vyjdu na verandu,

přijde i k mým dveřím.

 

Jinak, ať si mě nepřeje,

jestli se znovu zapomene,

přijdou zase závěje,

jež nejsou v dubnu nechtěné.

 

Pro letošek bylo zimy dost,

je čas na změnu období.

Jinak popadne mne zlost,

raději ať mě více nezlobí.

 

Já jsem sice zimomilec zarytý,

ale všeho příliš škodí.

Duben sněhem zakrytý,

zlobu ve mě rodí.

 

Inu, nezbývá než tiše čekat,

s pleteným kulichem v záloze.

Zda latinu již bude sekat,

slunko zjeví se na obloze.

 

Budu čekat pod peřinou,

ať při tom ještě nenachladnu,

dokud mrazy nepominou.

Jinak jistojistě brzy zvadnu.

 

Jaro, držím ti oba palce.

Na uvítanou mažu chlebíčky.

Jsi naše poslední šance,

jak rozjasnit zkřehlé tvářičky.

 

Chtivě po tobě prahneme,

nesmíš nás v tom nechat!

Bez tebe nejspíš zdechneme,

nezvládneme více čekat!!

---