Záhada rozluštěna 3.díl

Záhada rozluštěna 3. díl

Došel ke dveřím a potkal svého staršího bratra Itachiho, který pracoval také u policie, ale na Sasukeho neměl. Jen  na sebe kývli a ani se nepozdravili, protože věděli, že tento čin si žádá jejich plnou pozornost. Sasuke už v předpokoji cítil závan nahnilého masa a ten puch  se šířil celým domem a vsakoval se snad i do zdí. Nahlédl dovnitř a dal si kapesník před pusu, aby mohl dojít až k tělu, které bylo pověšeno na zdi a cáry z něj vyseli. Nebyl to pěkný pohled, ale Sasuke už si stačil zvyknout na neobvyklé umístění těla a masakr kolem. Na okolních zdech byla rozetřená krev, která znázorňovala nějaké šifry, ale ani tým dešifrovací skupiny ho zatím nemohl rozluštit.

Fotograf se zrovna soustředil na vyfocení polohy těla a když vše měl vystřídali se s ním v pokoji tiskaři jak jím říká Sasuke, snažili se okolo poprášit všechny věci a pak štětečkem odhalovat otisky prstů. Tahle titěrná práce se už leckdy vyplatila, ale tady prostě nebyl  otisk ani na křesle a ani na ovladači od televize, jakoby to tady někdo celé stihl uklidit a setřít prach i pod knihami, jen aby se nic nenašlo. Sasuke se podíval z okna a všiml si, že zrovna přijelo auto z márnice a to věděl, že je všechna práce skončená a odvezena na velitelství k pečlivému prozkoumání. Ani on neměl štěstí, aby našel nějaké vodítko k této již páté vraždě v pořadí a dobře věděl, že se to bude po čtrnácti dnech opakovat. Pachatel si vždy vyhlídne oběť, většinou se jedná o mladé pěkné dívky, které úplně znetvoří, až nejsou skoro k poznání, pak je zavěsí na přitlučené háky na zeď a vše uklidí a v klidu odejde hlavním vchodem a nikdo si ho nevšimne. Konečně vypadl na čerství  vzduch a nasedl do auta, kde si opřel hlavu o opěrku a krátce vydechl.

Nestačil ani nastartovat a už snad po desáté během dneška mu  zvonil telefon. „Prosím tady Sasuke Uchiha!“ Neměl náladu být ani trochu zdvořilí a tak spíš vyštěkl do telefonů, chvíli bylo slyšet jak někdo dýchá a pak se ozvalo jen pískání jak dotyčný zavěsil. Hned na to zvonil telefon znovu a to už opravdu jen zahromoval do sluchátka. „Okamžitě zavěste nemám náladu na hraní!“ A pro dnešek chtěl vypnout telefon, aby měl chvíli klidu. Měl sto chutí dát někomu pěknou nakládačku. „ Uchiho koukejte naklusat na oddělení a žádný legrácky, chci vás mít v kanceláří do deseti minut!“ Ozvalo se v telefonu tak hlasitě, že to slyšel i když ho neměl u ucha. No skvělí ještě k šéfovi  na kobereček přemítal v duchu a rozjel se směrem ke kanceláři.

Na místo dojel za dvacet minut a ještě se zdržel na vrátnici, protože nebylo kde zaparkovat. Přišel k známým rudým dveřím, na kterých bylo několik cedulek. Na první stáno NEVSTUPOVAT BEZ VYZVÁNÍ, hned pod tím bylo NEKOUŘIT!! Pod tím byla největší cedule KANCELÁŘ ŠÉFA, NEODMLOUVAT JEHO NAŘÍZENÍM!! Sasuke si všechny pokyny před tím než zaklepal přečetl, protože by nerad šéfa ještě víc nasral než už bude, když má zpoždění skoro půl hodiny. Opatrně zaklepal a hned na to se ozvalo. „Uchiho dovnitř!!!“ Jak mohl vědět, že za dveřmi stojím zrovna já to nechápu a tak jsem se napřímil a vešel do kanceláře. Můj šéf byl pověstný tím, že nerad na kohokoliv čekal. „Sasori já se moc omlouvám, ale byl jsem na druhé straně města, nemohl jsem to dřív stihnout.“ Chvíli bylo v kanceláři hrobové ticho, než si Sasori rozmyslel co mu má odpovědět a nebo jestli ho potrestat za to, že nepřijel včas, ale na druhou stranu moc dobře věděl kde byl a co ho tíží na mysli. „Nechal jsem tě zavolat kvůli ranní vloupačce, kde byla zatknuta Haruna Sakura jako hlavní podezřelá z krádeže. Máme s ní jeden problém, nechce říct jediné slovo a nikdo  s ní nic nezmůže, je prostě tvrdohlavá a žádá si k výslechu jen nějakého Uchihu Sasukeho.“ V tu chvíli to Sasukemu docvaklo a to se s ní nechtěl už nikdy setkat, teď nebude mít na výběr, už tak to má u Sasoriho nahnuté. „ Dobře zkusím z ní dostat co nejvíc informací, stačí to zítra?“

Podíval se na šéfa a hned věděl, že ho to ještě dneska nemine a místo toho, aby čekal na šéfovu odpověď tak vypochodoval z kanceláře přímo do provizorního vězení, kde zadržovali podezřelé, ale tam byli jen nějaké poběhlice a tak se musel zeptat, jestli některá ze zadržených není právě u výslechu. Zrovna tam stalá Karin, kterou nemohl doslova vystát, ale nezbylo mu nic jiného než se jí zeptat. Dlouhou dobu ho zdržovala a chtěla si se Sasukem domluvit rande, ale ten jen zachrčel vzteky a  podíval se na ní ledovým pohledem, že by zamrzlo i metro. Karin to konečně došlo a opovržlivě na něj vyštěkla. „Jedna je u výslechu, už od rána.“ Pak se uchychtla a odpochodovala do vedlejší kanceláře pro kafe. Sasuke  se podíval na hodinky a zděsil se, oni jí vyslýchají od osmi ráno a teď je pět odpoledne, to by nikdo nevydržel. Rychle zamířil do prostor určených k vyšetřování.