lepidus activ - kapitola 12 - Sjednocení

 

Sjednocení

 

Uplynuly dva týdny od chvíle, kdy Martin opustil ostatní zanechávaje je u Mistra. Přesněji, patnáctý den už byl v plném proudu.

Martin od té doby urazil dlouhou cestu vzdáleností i poznáním. Zachránil člověka, který se stal jeho nejlepším přítelem, a už jenom přemýšlel, jak přesně se probourat do rezidence Lepidu activ.

Toho zmiňovaného dne se Martin a Iget zrovna vypravovali do města. Vyšli na chodbu a zde potkali jednoho ze svých sousedů. Vlastně to byl za celou dobu nejspíš jejich jediný soused, jiného aspoň nepotkali.

Tenhle kluk bydlel ve stejné části hotelu již od včerejška, ale všichni se uviděli až teď. Byl to Gustav. Už ho stačilo dost zmoct procházení městem a kdyby nemusel být o páté na místě srazu, už by ven nevycházel; teď měli všichni tři dobrý důvod zajít posedět do Gustavova pokoje.

******

Vzájemné si poreferovali o uplynulé době a zavčasu se jim podařilo vyrazit, aby na smluvené místo dorazili pět minut před pátou odpolední.

Pohybovali se okolo ještě tak půl hodiny a nikdo se neukázal. Bylo na bíledni, že sem budou muset zajít ještě zítra a potom a třeba zase.

******

Vrátili se do hotelu, ale na večeři se jim zdálo být trochu brzy. Gustav zůstal na svém pokoji, Martin a Iget vyrazili do ulic a vrátili se asi za dvě hodiny.

V tu dobu již jídlo přišlo vhod, a tak navštívili restauraci, kde si objednali dobrou večeři. Užívajících si jídla, povšimul si jich někdo, koho znali; Iget jej také uviděl ještě dřív než se k nim on začal blížit a oslovil je. Byl to Jáchym. Zrovna dnes přišel do Města a ubytoval se hned vedle Martina a Igeta ve svém původním pokoji; chvíli po nich se pak rozhodnul zajít na večeři, a tak se nyní setkali.

Ke všem tak zbýval Pavel. Snad byl ve Městě, aby objevil vzkaz a ukázal se.

******

Jak víme, Pavel ve Městě byl, i když nebydlel v hotelu, jenž si vyhlédli všichni ostatní. Příštího dne o páté se již konalo šťastné setkání Gustava, Martina, Igeta a Jáchyma s Pavlem a Stregem.

Pavel den předtím přišel zkontrolovat vzkaz někdy kolem šesté hodiny, kdy už ostatní byli pryč, o den dříve byl místo zkontrolovat zase v brzčí čas, a tak náhodou došlo k jistému zdržení, které až na dnešek posunulo setkání všech v hotelovém pokoji, kde bydlel Jáchym, k němuž se během dneška přestěhoval Gustav.

******

Nějakých čtyřicet minut si šestice povídala víceméně o tom, co bylo a jen v náznacích padly konkrétní teze o pokračování. Měli přenesené židle ze sousedního pokoje a u Jáchyma s Gustavem nebylo k hnutí.

Pomalu se otevřely dveře. Vzhledem ke kvalitě klik a pantů v hotelu byla jakákoliv manipulace dveřmi dobře slyšitelná.

 

Nejblíže u dveří seděl Jáchym, který okamžitě reagoval. Jistě to nebyla pokojská. Chlapec se sotva stačil ozbrojit mečem ležícím dosud na skříňce.

Ihned vidě Jáchyma a slyše podezřelý zvuk reagoval i Martin a chopil se tyče stojící v koutě.

Streg seděl celkem na ráně, naštěstí stačil zmizet do bezpečí a pro stísněný prostor v pokoji nevadilo, že se do místnosti vecpalo hned osm vojáků v běžné výzbroji.

Zajisté bylo jejich cílem zatknout vyvolené, kteří museli být pozorováni poblíž místa svého srazu; neočekává se, že by jinak mohli být přepadení teď; všichni najednou. Přestože tedy museli být sledování, nikdo z chlapců si nikoho podezřelého nevšímnul.

 

Streg byl stále neozbrojen, Pavel, Gustav a Iget byli dobře obranyschopní, ale většinu ochrany jich samých i ostatních na sebe vzali Jáchym s Martinem, kteří měli nejlepší bojové schopnosti.

Celkem snadno bylo dosaženo vybití všech ozbrojenců, horší otázka zněla Co s mrtvolami?

Nakonec byly shozeny z balkónu na dvůr a chlapci těla nijak nesledovali. Jinak by zvěděli, že zmizela během dvou hodin.

 

*φ*ω*

Noc byla klidná, teplá. Zatímco Pavel spal i nadále u Strega a Raula, ostatní se sestěhovali do dvou hotelových pokojů. Jáchym ležel na jednom dvojlůžku s Gustavem.

Gustav tvrdě spal, snad by ho neprobudil ani výstřel z tanku. Zato Jáchym odpočíval jen lehkým spánkem, jako by si dával pozor na případné nebezpečí. Ale možná jen neměl tak tvrdé spaní a nebyl tolik unaven jako Gustav.

V pokoji bylo bezpečno, těžko by do něj nyní někdo vnikl. Aby přišel oknem, se dalo prohlásit za krajně nepravděpodobné; dveře byly zamčeny zevnitř a klíč zanechali v zámku; navíc jakákoliv manipulace s dveřmi musela každého vzbudit, neboť tyto náležitě vrzaly.

 

Noc ve své tichosti pokračovala blíže k ránu. Jáchym nadále ležel s klidem v lehkém spánku. Gustav vedle něj chrněl jak v hibernaci, zaslouženě neprobuditelně. V té době už Jáchym i pootevřel oči a uvědomil si okolní situaci. Nevěda, kolik je hodin odtušil, že se již blíží konec noci, stále však nerozhodl se vstát, jaký by k tomu také měl důvod. Znovu usnul.

 

Uplynulo pár desítek minut.

Jáchymovi se zdálo, že slyší dveře se odmykat. Snad jakoby samy, pomalu, skoro neslyšně, v sobě otáčely klíčem a s nečekanou tichostí se potom počaly otvírat; vůbec neskřípaly.

Jáchym se probudil. Natáhnul svou ruku k meči, jako by se ho chtěl chopit. Pak ale nechal zbraň ležet. Snad se mu to všechno jenom zdálo. Konečně, dveře přece nemohly být otevřeny, natož pak takhle potichu, bez skřípění a vrzání.

Vzdálil se od meče. Však nejal se spát, jak by to udělal kdykoliv jindy v podobné situaci. Věděl, že se mu to zdálo, ale jako by tomu nevěřil.

Nikdo nešel. To se dalo čekat. Spim - řekl si.

Najednou přišel muž.

Jáchym se zalekl.

Bere meč, ale místo, aby zaútočil, jen se odsune na posteli až ke zdi a opírá se o ni, jako by chtěl pokračovat ještě dál, úplně pryč.

Bledý jako stěna pohlíží na Gustava.

Ten spí, o ničem neví.

Jáchym nedokáže cokoliv říct. Ba dokonce ani nedokáže vyslat kouzlo ke zničení kohosi, jenž ho v šeru pokoje děsí už svým zjevem.

V dnešní jasné noci jsou výrazné siluety všeho; do tváře toho muže však vidět není. Jako by ani žádnou neměl. Jako by záhadné temno halilo ta místa, kde se má nacházet jeho hlava, ačkoliv stín kapuci nemohl zcela zakrývat rysy neznámého.

Jak rozvážně, rovnoměrně, skoro jako doma, v honosném obydlí, přišel, tak také stál. Jednou rukou vyndal z kapsy pláště hůlku a oběma rukama si s ní klidně pohrával. Působil lehce, sebejistě a pevně.

Stál tak naháněje Jáchymovi hrůzu. Pak promluvil.

Mluvil tiše, rázně. Jedíné jeho slovo nešlo přeslechnout. Avšak za rohem by nikdo neslyšel onu promluvu. Nemožno popsat zvuk jeho tlumeného hlasu a způsob jeho řeči, jakou děl:

„ Za pět dní, o páté hodině večerní, skončí váš nerozvážný boj proti nám.

Sami si přijdete na Pláň smrti pro svůj konec, nuže připravte se na něj.

Beztak nás nikdy neporazíte, Tak aspoň máte šanci na důstojný odchod.

Doporučeno vám užít si pozemských radostí, než se změníte v zem a vzduch, vaši krev pohltí Pláň smrti a vaše duše naleznou věčné zatracení na onom světě. "

Pak odešel.

*μ*ι*

V sousedním pokoji byla noc neméně klidná; Martin a Iget spali jako za jiných nocí, ale i k nim se chystal nezvaný host.

 

Dění v sousedství nemohl nikdo zaslechnout. Jáchym ani nehlesl a neznámý mluvil tiše, že ani Gustava neprobudil.

Do Martinova pokoje přišel právě tak, jako předtím do Jáchymova. Nikdo z chlapců se neprobudil, ač nespali obzvlášť hluboce.

Kdosi stál vprostřed místnosti a vidě spící hochy rozhodl se bez pohnutí více než lehkého nepříliš vybočujícího z jeho pohrávaní si s hůlkou v ruce probudit oba prudkým rozsvícením lampy stojící na stolku proti postelím.

Běžná lampa slabého svitu by sotva trochu světla dodala šerému pokoji, avšak nyní zářila jako silný elektrický lustr.

Martin a Iget se probudili. V oslňujícím světle nemohli zprvu rozeznat nic, přesto se Martin ihned natáhnul po holi a Iget po meči. Světla nyní nechybělo, přesto tvář neznámého nebyla čitelná, jako by ji jakýsi stín cele překrýval. Ačkoliv Iget leccos zažil, vyděšen seděl na posteli lehce se opíraje o zeď a třímal v ruce meč, aby se snad bránil, kdyby ten - snad člověk - na něj zaútočil přiblíživ se. Martin se také posunul vzad, ale byl připraven chránit sebe i Igeta a nezdál se být příliš pod vlivem děsu, v porovnání s ostatními. V rukou třímal hůl, ale neútočil spíše proto, že nikdy první neútočil a že nevěděl, co dotyčný chce.

Neznámý muž promluvil. Ač v jiném světle, stál neméně pevně, stále si pohrával s hůlkou a opět mluvil tiše, leč důrazně. Řekl totéž, jako u Jáchyma, a Martinovi z toho běhal mráz po zádech. Věděl, že ho sami neporazí; ani jeho samotného, na to byl příliš sebevědomý. Snad léčkou bylo to s Plání smrti, ale třeba ne.

 

Muž odešel. Světlo zhaslo. Nikdo neřekl slova.

Martin se zamyslel.

Za sedm minut odešel ke dveřím. S holí v ruce. S obezřetností. Pln strachu ze tmy, z možnosti ohrožení, jaký v něm návštěvník vyvolal.

Klíče byly v zámku.

Vzal za kliku.

Bylo zamčeno.

*π*ς*

Pavel spal na zemi ve Stregově pokoji. I k němu měl přijít ten kdosi, ten neznámý který dnes vyděsil Jáchyma, Igeta i Martina.

 

Někdo se neslyšně blížil bytem k pokoji, kde přespával Streg s Pavlem. Pokoj byl i za jasné noci temný. Ten někdo vstoupil. Oba kluci spali.

Najednou záčhvěv úděsu probudil je. Jakoby rána elektřinou je zasáhla, lekli se a pohlédli na neznámého stojícího - směrem ke dveřím -, zkrátka v dobrém směru, aby po takovém zděšeném ohlédnutí padnul do zorného pole zrovna probuzených chudáků.

 

Dveře pokoje byly otevřeny a dodávaly tak jistoty, že jimi někdo přišel. Stále nebylo vidět víc než silueta jakéhosi muže.

Oba ležící byli neschopni pohybu.

Pevně a klidně, pohrávaje si s hůlkou, stojící tlumeným hlasem promluvil, sděluje zprávu, jakou již podvakrát opakoval.

Pak skončil.

Dveře se za ním jakoby samy zavřely. Odešel, jako přišel.

Zmizel.

 

/p-ΩΩΩ-q\

---