Světlo

Spatřil jsem všechno okolo sebe
a byl to jen namalovaný obraz
bílá plátna zim a rudé tečky ohníčků prodavaček kaštanů 
černá, rudá, sargasová i mrtvá moře abychom se dozvěděli o barvách
břeh rámu oddělující písek a stopy od vln   
svítání vytékající z dobrovolně přeťatých žil
inkoust pera z první třídy, jímž si kreslíme do mraků ženské siluety a svoje lásky
šeď těch, jež neví, že jsou již mrtvi a s přesvědčením, jež je jim vlastní, dále z billboardů tvrdí opak
hněď hlíny, které když se dotýkám, mám pocit tebe    
a žluté tahy dnů podobné obilí, kterým se mnozí pokoušeli o realitu   
která je vůbec největší lež 
a kterou se jen pokoušíme předstírat sami sebe
že máme
že víme
že jsme 
aniž by si kdo vůbec položil tu nejdůležitější otázku 
kterou je víra
a odpověděl na ni tichem
protože některé odpovědi, by byly příliš malé a možná by nebyly daleko od bolesti    
a kdybych měl Bože říci, co považuji za nejdůležitější 
pak řeknu, že to bylo štěstí, které mi daly mé děti 
blízkost, jíž mi mohla přinést jenom moje žena 
a jedno tělo, z nějž jsme se tolikrát narodili a v němž jsme tolikrát umřeli 
ať už v postelích nebo při pohledu na letní nebe plné hvězd 
čemuž se jinak říká světlo    
v nějž se navracíme
po celý svůj čas