lepidus activ - kapitola 14 - V hnátách

 

V hnátách

 

Čtyři muži, zahaleni v pláštích, podobni si jako bratři, všichni s magickými hůlkami v rukou, po odstranění Martina, Jáchyma, Pavla a Gustava stáli nyní jen proti Igetovi. Chlapci bez kouzelnických možností.

Výsledek se dal očekávat. Iget s protivníky sám nic nezmohl a kdo ví, proč přežil nejdéle. Snad se protivníci snažili nejprve vypořádat s těmi nebezpečnými, snad sledovali jasný cíl zajetí Igeta, jakožto válečné kořisti.

Nemluvili spolu, ale snad telepaticky komunikovali, když na každou vzniklou situaci dokázali reagovat tak synchronně. Takto došli k jasnému závěru, že Iget, znaje velmi dobře vyvolené, je hodnotným zajatcem a přivedou-li ho, zajistí pánovi dobrý zdroj informací a toho času velmi spokojenému katovi další objekt mučení, na němž si bude moci vyzkoušet nové i osvědčené praktiky, jen, aby řekl právě tolik, kolik ví a třeba ještě něco k tomu, než bude zabit, což jediné je patřičný osud pro nepřítele Lepidu activ.

Dva z těch čtyřech mužů se vrhli na Igeta, zbavili ho zbraně, jednoduchým kouzlem mu stáhli ruce za zády a jeden z nich jej vlekl k černému vozu, v jehož čele byli zapřaženi čtyři vraní koně. Ta krásná černá zvířata se pásla při okraji pláně, stejně jako koně mladíků, již propuštění odběhli kamsi k jezeru.

Na povel zahalence koňové s vozem přijeli svým pánům naproti. Oni nastoupili a Igeta vzali do vozu. Jeden z nich usedl vpředu a vedl zvířata směrem k Městu.

Dobře snad, že Iget neviděl ničeho z okna, neboť bylo přetaženo černým závěsem. Zvěděl by jinak, že nejedou po cestě, ale letí vysoko nad světem Lepidu activ. Stačilo, že cítil, když se vůz zvedal a bylo zřejmé, že nemohou jet kamenitými cestami, poněvadž skříň se ani trochu nechvěla.

******

Hladkým letem překonali úsek, který chlapci jeli skoro celý den, během hodiny a dvaceti minut. Nyní se již před nimi rozkládalo Město a oni hladce přistáli na vymletou gránickou cestu, aby pokračovali po zemském povrchu prominentní čtvrtí k řece Strávě a odtud k rezidenci.

Nahoře u plotu pronikl do kabiny hovor:

,,Vezeme zajatce, oznamte to Jemu," děl tajemný kočí.

,,Ano, spolehněte se," odvětil mu dveřník rezidence.

Vůz pokračoval tam, kde se kdokoliv z vyvolených a jejich pomocníků ocitl prvně v životě až teď. Iget nyní nemohl nijak uniknout ze spárů mocných mužů a již jen čekal, co přijde.

Rezidence měla kromě hlavního portálu pro prominenty také několik vedlejších vstupů. U jednoho z nich zastavili.

Jeden ze zakuklenců bohatě stačil, aby vedl dva chlapy, natož jednoho chlapce; v doprovodu všech čtyř však vstoupili do rezidence, kde se jim každý klidil z cesty.

******

Procházeli dlouhou chodbou skrze boční částí přízemí rezidence, pak po úzkých schodech sestoupili do prvního podzemního podlaží. Mezi dalšími dveřmi a stěnami pokračovali chodbou k dalším schodům, jež vedly do nejhlubšího sklepa.

Nejzazší skepy byly určeny trestancům a zajatcům z boje s protistátní činností. Nejednalo se o klasické vězení a delší dobu zde setrvávali jen významní vězni, zejména političtí. Do této části budovy sestoupil Iget, stále doprovázen čtyřmi zlotřilci, po dalších úzkých schodech, zpod nichž chodba odcházela vpravo - úplně zpět, aby přišla na hlavní chodbu tvořící osu nejstrašnějšího sklepa.

Na chodbě zabočili vlevo.

Jeden z mužů otevřel dvěře. Nahlédl dovnitř a neviditelným obličejem pohlédl na své bratry. Ti zrychlili. Vše bylo připraveno, neboť vrátný vykonal svou práci.

Iget se chtěl ještě na poslední chvíli vyškubnout, ale málo byla mu taková snaha platná proti chlapovi, jaký jej držel. Byl tlačen vpřed. K otevřeným dveřím a skrz ně do promyšleně vybavené mučírny. Právě takové tady na patře byly tři a každá nanejvýš pro dva lidi - to kdyby bylo plno, nebo, kdyby bylo žádoucí vymáhat z nich zvěsti společně. Každá z místností totiž byla určena hlavně propracovaným praktikám na jednotlivých vězních a ty nejvýznamnější si bral do rukou Mistr kat, který popravdě mnohdy s radostí zvládal všechno. Vyžíval se ve vymýšlení nových postupů a dokázal bravurně odhadnout, co který vyslýchaný snese, aby nezemřel. V posledních chvílích byl takový předán na ošetřovnu, kde se během jisté delší doby - zpravidla mu stačíval týden - dokonale zotavil pro svůj jediný další účel - být nadále mučen a vyslýchán, dokud Lepidus activ nedojde k závěru, že více již říct nemůže. Následně s ním Mistr kat naložil podle rozkazu. Zpravidla jej mohl mučit, dokud nezemřel, rád si totiž na takových odsouzencích zkoušel nové praktiky, aby věděl, kolik krve a síly dotyčný ztrácí, neboť musel přesně odhadnout míru svých úkonů, aby mu kořist neskonala - nebo by si šéfa jistě pohněval. Další možností, jak naložit s vyslechnutým byla jeho příprava na veřejné vystoupení, a sice vystoupení poslední, na náměstí Práce. Veřejná poprava - pro pobavení, a hlavně upevnění respektu, lidu, byla poslední možnou alternativou odchodu z mučidel Lepidu activ. V historii nikdo, kdo se podíval coby odsouzenec do spodního podlaží rezidence, nebyl propuštěn. Nedlužno připomínat, že odtud ani nikdy nikdo neutekl, o čemž Iget snad jenom kouskem mysli uvažoval. Věděl, že je to nemožné.

******

Když Iget uviděl mučírnu, pomyslel si jediné - Tady by byl ten někdo v sedmém nebi.

Myšleno Rotens, ten, který ho kdysi unesl a věznil. Měl to Iget pravdu. Kolem se nacházelo tolik náčiní, nástrojů, nářadí, udělátek i pomůcek pro cílené způsobování bolesti, že by je Rotens ani v nejhlubším snu nevymyslel, ani by ho nenapadlo, že něco tak hrozného může existovat.

Každý, kdo tuto místnost navštívil, byl vyděšen tak, že jsa slabší povahou, mohl by dokonce až omdlít. Mučírna podobně zapůsobila i na Igeta. Zvláště potom, co z něj mečem shodili oděv, který už nebude potřebovat. Bylo v tom obsaženo strašné poselství; říkalo, že to vše, to, co v něm vyvolávalo úzkostný strach, je připraveno právě a jedině pro něj a že právě on to vše vyzkouší na vlastní kůži.

Těžko si představovat, jak by Iget reagoval, nebýt sám sebou, nebýt tím otrlým a zkušeným klukem, kterého zpravidla nic nerozhází. Je možné, že každý druhý by se zde nyní zhroutil a zhroutili by se i tací, od nichž by to nikdo nečekal.

Ani Iget k tomu neměl daleko. Vše, co jsme tu popsali, se odehrálo v několika vteřinách. On stál v té místnosi, ještě v šoku z mučírny, kterou si ani ve snu nedokázal představit, když byl náhle zbaven oděvu a připraven k utrpení, pročež ho jeho doprovod pomalu dovedl k lůžku, položil na něj a koženými popruhy připevnil za ruce a nohy, takže Iget již nemohl vstát. Byl v rukou svalnatců, kteří v místnosti stáli hned dva, k tomu jeden zjev méně svalnatý, a hlavně - Mistr kat. Nepověstný muž, neboť mimo struktury Lepidu activ jej nikdo vyševší z rezidence dál než na Prázdné náměstí nikdy nespatřil.

„Je to významný odbojář, dejte si na něm záležet," děl vůdce oněch čtyř k Mistru katovi, než všichni odešli.

Kat na něj souhlasně kývnul.

V místnosti tak zůstalo pět lidí.

Mistr kat, který si s obětí pohrávával, dělal výpočty a plánoval, co se bude dít maje zodpovědnost za jakýkoliv výsledek. Práci, kterou sám nemohl dělat, nebo snad pouze něchtěl, odváděly dvě tupé hlavy vypracovaného těla - uvažme, že odsouzeného k útrpnému právu bylo třeba mnohokrát přemisťovat a ne vždy se jednalo o mladíky Igetova věku; panáci se museli vyrovnat každému silnému pořízkovi, a tak dobře, že společně vydali za tři takové. Posledním do party byl chlapík pro všechno, který se mohl zpravidla vyžívat ve sledování mučení a jen občas přiložit ruku k dílu; později mu bývaly doručeny podklady k výslechu a on mohl zapisovat, co dotyčný říká.

******

Iget stále ležel na loži, když jeho doprovázevší z Pláně smrti odešli. Lůžko to bylo měkké, jinak pohodlné, ale dalo se očekávat, že nemá sloužit k odpočinku odsouzeného; zařízení pro položení, zavěšení i jiné nezáviděníhodné připevnění mučených zde ovšem bylo více; nad každým ložem, vlasně po celém stropě se rozprostíraly kladky, posunovadla a další zařízení, jejichž funkce mnohdy nebyla na první pohled zřejmá; vždyť i po místnosti byly rozmístěny různé ovladače, lana a hejblata k ovládání kdečeho.

Igetova polož pak nejvíc připomínala operační stůl a nedaleko stál pojízdný stolek, také jakoby z nějaké nemocnice. Na něm i odpovídající vybavení a vedle Igeta, kdyby sám kdy takovou věc viděl, ihned by zvěděl - kapačka. Její účel vsak byl po krátkém zamyšlení, které si na rozdil od Igeta dovolíme, zřejmý - byla v ní látka udržující odsouzence při vědomí, neboť po určité době mučení většina lidí vědomí ztrácí a to by přece byla škoda.

Jen, co dokončil hovor s černooděncem, otočil se kat na Igeta. Ještě jsme se v tomto smyslu nezmínili, ale Iget byl pro nadcházející mučení připraven více než dobře, čehož si kat ihned povšimnul. Navíc se mu Iget líbil. Dobrá to oběť. - pomyslil si a děl:

„Připravte ho klasickým způsobem."

Pak se otočil ke svému stolu.

Jeden ze svalnatců pravil:

,,Udělej to ty."

Druhý neverbálně souhlasil a vzal z nedalekého stolku nůž.

Řízl a provedl drobný úkon. Co pocházelo zevnitř, přišlo ven. Toť příprava na další postup.

Druhý zároveň připojil Igeta k již zmíněné substanci, aby stimulovala jeho vědomí.

Hotovo bylo z půlky, oba muži vzali biče a Igeta přes trup bili, dokud Mistr kat neměl svoje připraveno a neotočil se.

Chvilku se jenom tak díval, asi patnáct sekund, zajímá-li vás to více než ležícího pod biči oněch poskoků.

Pak promluvil:

,,Stačí," a odmlčel se pohlížeje ještě jednou na Igeta. S úsměvem.

Pohlédl mu do očí. Již se tak neusmíval, ale působil spokojeně, když pokračoval:

,,Tak. Teď už vím, co s tebou uděláme. Vydržíš to asi tak dva dny, pak tě začneme konečně vyslýchat. Zatím musíš poznat, co tě čeká, když nebudeš mluvit. A ty budeš mluvit."

Zastavil se. Zamyslel se.

,,Líbíš se mi," pokračoval v hovoru, ,,krásně jsi řval, ale nic jsi neřekl, žádná slova. Víš, že po tobě něco chceme, a nic neřekneš. Máš krásnou výdrž, jiní, starší, otrlejší, mi již, když jsme do nich řízli, když je chlapci párkrát přetáhli, řvali za krk jména, že jsem jim musel dát zacpat mluvidlo, aby mě nerušili od práce. Z tebe se bude muset všechno tahat. Ale taky povolíš. Za dva dny, nebo za dvě hodiny? Né? Za dvě hodiny né? To se uvidí. Čím dýl ti to bude trvat, tím líp."

Pousmál se.

„Mám tady na tebe plán. Je to speciální plán, líbivej, dá se říct. Užiješ si, jiní v tvym věku mají plány na víc dní než dva; Někoho necháme vyležet ještě, když není úplně zrasenej. Ale ty, ty jsi prominent. Šéf na tobě má zvláštní zájem. A já taky, mně se líbíš. S takovejma si hraju, takže ať ti tamten říká, co chce, nemluv, protože to bych o tebe mohl přijít. To by se mně nelíbilo."

Přestal hovořit.

Opřel se o svůj psací stůl a ještě jednou si prohlédl Igeta. Opět se lehce usmíval, a to i když děl:

,,Ještě jednou si tě musím prohlídnout v celku. Ta změna je na tom úplně to nejkrásnější."

Pak přikročil ke svému plánu ničení Igeta za účelem jeho výslechu i jiným.

******

Iget neřekl nic ani po dvou hodinách. Ani později, když už v pozdní večer rozhodl se Mistr kat končit s mučením. I přes všechno Iget nic a nikoho neprozradil. Snad i proto, že věděl, že ho beztak nikdy nepropustí a že jedinou jeho šancí dostat se odtud, je mlčet dát tím přátelům více času na jeho záchranu. Nevěděl, co se s nimi stalo a ani ho nenapadlo, že jsou mrtví. Snad právě naděje na záchranu, ba dokonce tím větší naděje, čim déle vydrží, dodávala Igetovi sílu, aby nepromluvil, ač na něm byly uskutečňovány vskutku drastické plány, které ani ti nejschopnější z vás nedokáží si docela představit, proto se je nesnažím podrobně popisovat.

Když měla přijít noc, ukázal se účel oné prvotní úpravy. Tím, co mělo být uvnitř, byla nyní protažena tlustá karabina a Iget byl za toto místo i různá další, s použitím stejného nástroje, zavěšen na ústrojí na stopě nad měkkým lůžkem, kde ležel zprvu, a povytažen dostatečně vysoko nad lože, aby valná většina tíhy jeho těla visela na závěsech. Kožené popruhy byly povoleny natolik, aby nekladly odpor zdvihnutí těla víc, než bylo nutné, protože by tak snižovaly tíhu spočívající na napnutých místech.

Než všichni kati odešli a Igeta začalo hlídat jen to, co jej poutalo s ložem a stropem, dále pak zamčené dveře a ostraha rezidence, odpojil Mistr kat z Igetovy ruky kapačku s látkou, která ho po tu nepředstavitelně dlouhou dobu udržovala při plném vědomí. I přesto však bude celé hodiny trvat, než látka dostatečně vyprchá, aby Iget mohl přes ustavičnou bolest pomalu usnout.

---