Vůně

Silně linoucí
vůně opojná.
Tichem plynoucí
chvíle pokojná
a duše nepokojná.

Vábící kytara
Tomáše Kluse.
Pádící výpar a
nemáš se k puse.

Jen ta vůně, 
ticho a utajené pocity.
Mozek stůně,
psycho, co neumí hrát na city.
Kde nic není,
tam není co brát.
Milostné dění
tu nebudem hrát.

Mlčet není zlato,
království za slova.
Trávu změní bláto,
bláhovství z olova.

Jen ta vůně, 
ticho a utajené pocity.
Mozek stůně,
psycho, co neumí hrát na city.
Kde nic není,
tam není co brát.
Milostné dění
tu nebudem hrát.

Vůně mizí,
zdobí okolí.
Ste si cizí
rozpadlé soukolí.
Co v prudkém tahu
puklo v křeči.
Nenašlo snahu,
zmlklo z řeči.

Na začátku
bylo přání
vysněné.
Za památku
zbylo lkání
viněné.

Jen ta vůně, 
ticho a utajené pocity.
Mozek stůně,
psycho, co neumí hrát na city.
Kde nic není,
tam není co brát.
Milostné dění
tu nebudem hrát.

Ne vše sedí 
dohromady,
těžko hledáš protikus.
To nevědí
rozumbrady,
dát, co nemáš, pro ni zkus.

Nicota vyplyne,
sobota rozplyne
v neděli tonoucí,
probdělí tou nocí.
Radostná extáze,
marnostná nesnáze
smyla jen mámení,
zbyla jen trápení.

A jedna krabička cigaret,
nic víc, co vešlo se za nehet.