rozchodná

marně klepeš na dveře bytu
kde už dlouho nikdo nebydlí
      ztratil jsem klíče
      a nechal tak za sebou
      ten nádherný výhled
      jimž jsme se kochali
teď klopím oči
a snažím se vidět
co nejméně barev
      duhu vystřídala mlha

opouštím vše na čem by mi mohlo záležet
abych se vyhnul ztráty čehokoliv
co by mi mohlo být drahé

jsem jen vykřik do tmy
co se bojí denního světla...