Záhada rozluštěna 5.díl

Záhada rozluštěna 5.díl

Tak teď by mě zajímalo kdo má vlastně na starost případ, když mě šéf vykázal za dveře.

Mumlal si Sasuke  a popošel kousek blíž ke kanceláři a snažil se zaslechnout útržky rozhovoru mezi Sasorim a Sakurou, ale neměl štěstí a zrovna, když se nakláněl ke dveřím tak okolo kanclu chodili sem a tam lidi s různými hlášeními a tak se musel znovu opřít opodál o zeď s  potutelným výrazem a dělal jako by nic. Každý kdo šel okolo se na něj podíval a když uviděl jeho smrtící výraz okamžitě vylítl z chodby a už se nepřibližoval. Za chvíli se dveře od šéfovi kanceláře otevřeli a posunkem ruky byl vyzván, aby vstoupil. „Takže jsem se s milou Sakurkou dohodl, že vy dva budete spolupracovat dokud nevyřešíte případ!“ Dořekl Sasori a usmál se směrem, kde na židli seděla Sakura. „V žádném případě s ní nikdy to bych radši s kobrou!“ Rozkřikl se Sasuke. Na to nepřistoupím opakoval si v hlavě a už se otáčel k odchodu. „Nebo vás dám mimo službu Uchiho, ale dělat bordel na stanici nebudete! Rozumíte!“ Sasori úplně zrudnul vzteky a nevraživě se díval na Sasukeho, který nechtěl poslechnout jeho přímí rozkaz. Sasuke si jen povzdechl a poraženecky přikývl na šéfovi podmínky, i když byl zásadně proti, ale nezbývalo mu nic jiného než přijmout a to se od ní chtěl držet dál. No co jestli se sní nedohodne asi se radši oběsí na nejbližším stromě. „Tak pojďte za mnou a začneme pracovat na fotografiích, aby jste rozluštila šifry písma.“ Sasuke se snažil přetvařovat jak nejlépe dovedl, ale stejně bylo poznat jak nerad sní spolupracuje.

Šla za ním do jeho kanceláře, až na konci chodby a skoro se lekla, když uviděla všemožné fotky na stěnách kde byli vyobrazena mrtvá těla pověšená vysoko na zdi a znetvořená, tak až nebyla k poznání. Snažila se působit zkušeným dojmem, aby se před panem dokonalím Uchihou nezesměšnila ještě víc než doposud.  Podívala se po strohé kanceláři a všude viděla nahromaděné spisy a záznamy. Na stole se hromadilo denní nevyplněné hlášení a na židlích stohy zákonů a pouček. Hotové papírnictví pomyslela si Sakura. „Můžu to někam dát, ráda bych si sedla.“ Ptala se s pohledem na lejstrech, které zasypávali všechny židle v místnosti. „Jo jasně kamkoliv na zem, ale jen abych se v tom pak vyznal, mám v tom systém.“ Po očku se podíval na bordel v kanceláři. „V tomhle chlívku máš nějaký systém. No to bych ráda viděla a co takhle to přetřídit ať se tady můžeme trochu hýbat a nezakopávat o věci?“ Nadhodila Sakura a sladce se na něj usmála. Do prdele zaklel v duchu a radši se obrátil k fotkám na zdech, aby je sundal, přitom odhazoval připínáčky do krabičky na druhé straně zdi a ani jednou neminul svůj cíl. Všechny fotky dával na hromádku, kterou pak podal Sakuře a čekal co z ní vyleze za další moudra. „Potřebuji ke každé datum kdy se to stalo, abych věděla, které na sebe navazují jinak tomu nebudu rozumět.“ Povídala a odhodlaně se podívala Sasukemu do temných očí. Ten se ještě víc zamračil a snažil se vyhrabat v krabicích hlášení, aby mohl seřadit fotografie jinak by nemohli pokračovat. Sakura po chvíli vstala a těsně u dveří řekla. „Až to najdete tak mi zavolejte nebudu tady ztrácet čas nic neděláním a čekat než to dáte dohromady.“ Hodila po něm vizitku, kterou obratně chytil  a zabouchla za sebou dveře. Tomu říkám odchod a to prásknutí dveřmi skvělí výkon pomyslel si Sasuke a dal se do úklidu celé kanceláře, nakonec to vzdal a zavolal si na pomoc dva policisty z kartotéky, kteří nepotřebné desky a formuláře odnesli a setřídili případ podle datumu událostí. Pak si teprve Sasuke sedl do svého teď už prázdného koženého křesla a pořádně si protáhl záda. Podíval se na stůl a roztřídil fotky podle případu jak šli za sebou nakonec to vše dal na jednu hromádku. Promnul si ruce a bral do ruky telefon a do druhé vizitku Sakuri a chtěl jí zavolat, aby co nejrychleji přišla a začala rozlušťovat nápisy na vyfocených místech činu. Mobil měl vybitou baterii a tak bral do ruky normální telefon, když se jeho oči zastavili na hodinách rovnou položil sluchátko.