Pět minut, pět sekund

Sedím, širák do očí… Je to širák? Možná je jen tma…

Den za dnem, noc za nocí. Co je den? Co je noc? Dvanáct hodin sem a dvanáct tam… Je pět minut všude stejně dlouhých?
Jak to víš?
Jedu ve vlaku.
Sedím na nádraží.
Kouřím cigaretu.
Dvě hodiny.
Půl hoďky.
Pět minut.
Poslední šluk. Nesnáším rozdupaný filtry cigár na zemi. Vstávám a jdu ke koši. Je pár kroků ode mě. Sedm. Možná deset. Patnáct sekund. Možná třicet, když se ještě zastavím, abych si protáhnul záda.
Protáhnu si je.
Trochu jsem  zatuh za ty dvě hodiny ve vlaku, třicet minut na lavičce, pět minut nikde.
Křupne to.
Možná to nebylo slyšet. Třeba ale jo – ta ženská kouká, jak by se bála, že se rozložím.
Možná už sem se rozložil.
Jsem ještě tady?
Jak to víš?
Možná je to už jen můj otisk, moje vzpomínka.
A kdo jsem já?
Definuj mě.
Pět minut. Zvládneš to?
Za pět sekund nemáš co říct.

Ty jsi:
žena, muž, práce, děti, úspěchy, auto, medaile, bankovní účet?
Koníčky, vlastnosti, co ty si myslíš že máš?
Oblíbená barva, jídlo a tvůj domácí mazlíček, co ho nesežereš protože máš morálku?
A to seš ty? Kámo, seš si jistej, že to seš ty?
Co tě dělá tebou?
Tvých pět minut na lavičce?

Tvoje morálka je falešná a psa sežereš až nebudeš mít co do huby. Tvoji oblíbenou barvu vidíš možná jen ty. To co si o sobě myslíš, záleží na ostatních. Tvoje koníčky jsou vyplnění desítek minut, abys měl co narvat do svých pěti minut pro popis tvojí osobnosti. Bankovní účet ti zablokujou a vysajou – možná to udělaj tvoje děti. Auto narveš do stromu a v práci ti daj padáka.. Nakonec ti zbyde jestli máš ptáka nebo díru.

Kámo, a to seš ty?
Tvých pět minut vypršelo. A co?
Pořád se vejdeš do pěti sekund.

Jdu, širák do očí…  Říkají že je den, ale je trochu tma.