Záhada rozluštěna 6.díl

Záhada rozluštěna 6.díl

Sakra nikdy bych si nepomyslel, že tady skejsnu do dvou do rána, ale co aspoň si je teď kde sednout a hned ráno ty princezničce zavolám asi tak v pět ráno, ať má rozcvičku uchychtl se Sasuke  svému skvělému nápadu. Pozhasínal lampičky v kanceláři a vydal se unavený domů, kde se ani nesvlékl a padl na postel, během okamžiku spal a nebyl k probuzení.

Druhý den  začal drnčet budík, když měl ručičky přesně na páté hodině  ranní a Sasuke se pomalu probouzel. Natáhl ruku a trefil se přímo do budíku, který jako každé ráno skončil pod posteli a pořád řinčel. Sasuke skončil na všech čtyřech a pokoušel se pod postelí nahmatat rušitele spánku. Konečně se mu to podařilo a tak mohl zalézt do koupelny kde si dal sprchu, aby vůbec vypadal jako člověk a zbystřili se mu smysli, které během včerejšího náročného dne otupěli. Konečně se vypotácel z koupelny kde se pořádně vydrbal a šel jen v ručníku, který měl ovinutý kolem pasu ke skříni, kde si vybral příhodné oblečení na sezení v kanceláři, protože dneska se nikam k případu nechystal. Nakonec se rozhodl pro pohodlné kalhoty a černou košili, koženou bundu a džiny nechal ve skříní pro dnešek se to nehodilo. Pak si vzal mobil a zavolal Sakuře a jak počítal ještě spala. „Cooo kdo volá? Moment chvíli počkejtéé než se proberu.“ Zazívala do telefonu prohrábla si pocuchané vlasy, trochu se probrala a znovu se zkusila zeptat. „Tak už je to dobré co chcete ? Kolik je hodin?“ Sasuke si to náramně užíval takhle jí vyburcovat. „ Přesně půl šesté nejvyšší čas vstávat hraběnko.“ Uchychtl se a ještě trochu jí chtěl pošťouchnout. „Za dvacet minut u mě v kanceláři jasný a nerad čekám!“ Zavěsil sluchátko, aniž by čekal nějakou odpověď a vydal se přímo ke kanceláří, ale ještě předtím se stavil v pekárně pro kávu a koláče, aby se taky trochu najedl než přijede Sakura. Docela ho to bavilo si z ní utahovat a snažil se provokovat jak jen může, i když ještě nikdo mu nedával takovou odvetu a zadostiučinění jako ona. Ještě nikdy se do něj nikdo nenavážel, ale jak viděl našel rovnocenného soupeře a bonus k tomu je to opravdu kus. Už to jde se mnou s kopce jestli si nedám pokoj tak budu ve velkým průseru.

Nevím jak si to Sasuke představuje, budit mě vždyť je skoro noc a ještě se mi posmívat, že jako normální člověk ještě spím a za tu hraběnku se mu dřív či později pomstím. Přeci nemůžu za to, že u nás v rodině dědíme hraběcí titul a on si z toho dělá dobrý den. Mám sto chutí ho uškrtit. Podívala se na budík, který byl na nočním stolku a myslela, že to v životě nemůže stihnou. Nebyla zvyklá na brzké vstávání natož na sebe rychle něco naházet a vylítnout z malého domečku jako stíhačka. Pomsta bude moje jen počkej Uchiho. Drmolila si v mysli a vůbec se nesoustředila co si obléká, až pozdě si uvědomila, že si oblékla tričko a sukni na tenis, ale nakonec usoudila, že v tom může jít a rychle vypadla z pokoje a utíkala k Sasukeho kanceláři. Udýchaná vletěla bez zaklepáni přímo do Sasukeho náruče a hned na to se zřítila do volné žídle, protože se ji těžko dýchalo v jeho přítomnosti. „To se dost divím, že jsi to stihla moc nadějí jsem ti nedával.“ Prohlásil Sasuke a šel ke stolu kde měl už vše připraveno na hromádkách a postrčil to blíž k Sakuře, aby se mohla pustit do práce. „Co si o sobě myslíš Uchiho. Já ti nedovolila, aby si mi tykal!“ Přidrzle se na ní ušklíbl a Sakura si skoro začala rvát vlasy z hlavy a to ještě ani nezačali spolupracovat. Už teď mě štve víc než kdokoli jiný a to mám být celý den tady a dávat dohromady překlad ďáblova písma, to se nedá vydržet. Dneska si na sebe vzal oblek to na mě chtěl jako udělat dojem, i tak si o něm myslím jen to nejhorší a to ještě nepočítám co udělal naší rodině. Nikdy mu to neodpustím.

Napsala Katt-chan