Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ta první

07. 05. 2013

776

Autor

Treehorn

Známe se již od dětství,
si zlatá obruč kolem mého těla,
už dál žádná tajemství,
dusím se, tohle si chtěla?

Poslyš, veď mě po strání,
pěšinka úzká na konci dnů,
znáš-li pak mé poslání?
Sbíram prach nevyslovených snů.

Třesu se štěstím,
...krvavý byl křest,
jak ruské kolo před neštěstím,
krouží vzduchem lest.

Čeří se voda prosáklá tebou,
snažíš se ukrýt jak zatmění,
za jiné bys praskla něhou,
pro koho jsme stvořeni?

4 názory

Téma by nevadilo, je stejně staré jako poezie. Ale to zpracování! Nedokáže vzbudit v druhých, co ty sám cítíš. Vytí psa, který se sám potrhal. Spíše odpudivé než směšné a spíše směšné než dojemné. Chce-li ti někdo dát kopačky, nemusí být hned lstivý nebo neupřímný. To neznamená, že täm nemáš nadějná místa. Jenže: ty je nerozvíjíš, ale ničíš. Ale to nic, zárodek tu je, zbývá práce.

Třesu se štěstím,...krvavý byl křest,jak ruské kolo před neštěstím,krouží vzduchem lest.