lepidus activ - kapitola 16 - Po druhé po vině

 

Po druhé po vině

 

Jak hlas řekl, tak se stalo. Ráno se probudili až před osmou hodinou. Hlas si toho zřejmě ihned povšiml, neboť je trochu popohnal. Ještě než udeřila celá, byli přeneseni zpátky do světa Lepidu activ, do Města, nedaleko od Prázdného náměstí.

Museli postupovat rychle. Trvalo pár desítek minut, než nalezli skryt ve sklepě jednoho z domů, pak zde Martin a Jáchym nechali Pavla s Gustavem a sami se vypravilí k rezidenci.

„Taky nás sem mohli poslat už včera," konstatoval Jáchym cestou rychlým krokem.

,,Možná," řekl Martin.

Ve skutečnosti měli organizátoři jejich mise plán promyšlený. Všechno vlastně onen vládce - hlas schoval do jedné věty - Nadělali byste víc škody než užitku. I kdyby nakrásně vysvobodili Igeta, stejně by za světla nemohli dojet do Sporé a možná za tím vším bylo i něco dalšího, sám nevidím do oněch snad geniálních plánů.

******

Plot rezidence byl stejně hlídaný, jako vždycky, dnes se však museli dostat skrz něj. Povedlo se. Jak by také ne. Ochranka byla zařízena na vzdor normálním lidem, ne vyvoleným živlů.

Vešli hlavním vchodem a Jáchym se zeptal prvního muže za dveřmi:

„Kde je vězení?"

„Tyhle dveře a pak až dolů," ukázal dotyčný.

Pak jej Jáchym zabil.

Vskutku nevlídně nakládali s každým, kdo se jim, ozbrojen, postavil do cesty. Vždyť každý takový mohl být vrcholně nebezpečný. Jejich štěstím bylo, že zatím nenarazili na nikoho víc, než běžné pěšáky Lepidu activ; možná, že nikdo silnější nebyl toho času v rezidenci. Takoví zřejmě měli svou práci jinde.

Martin a Jáchym dle rady chlápka použili než monumentální schodiště ve středu prostorné haly, jež vedlo pouze nahoru, dveře do boční chodby.

Chodba mezi především sklady byla dosti stísněná a vlevo je vedla na svůj konec, kde napravo uviděli úzké schody stáčející se zpět.

Tyto schody ústily do prvního suterénu. I tento, jako přízemí, byl určen technickému zázemí rezidence, kuchyni a podobným potřebným zařízením; na rozdíl od hořejšího patra zde však nedominovaly skladové prostory. Schody přicházely na úplný konec chodby a jít bylo možno pouze vpřed, nechtěli-li použít dveří. První podzemí však vskutku nepůsobilo jako věznice, a tak očekávali další schody; neznámo kde.

Osou prvního suterénu byla široká chodba, kolmá na uličku, jíž přicházeli. Doševše na tuto velkou chodbu, měli se rozhodnout, zda pokračovat vpravo či vlevo; sami si toho možná nebyli zcela vědomi, ale nyní stáli otočeni čelem k předním zdím rezidence. Vydali se doprava, protože tam byla chodba delší; nebyly-li schody schovány za dveřmi, zřejmě se na levém konci žádné další nenacházely.

Volba se ukázala správnou. Po chviličce cesty vpravo narazili na pravé straně na dveře označené ,,suterén". Nebylo pochyb, že se za nimi nachází další schodiště.

Otevřevše dveře uviděli schody tak úzké, jako ty předchozí, vedoucí do temného, skoro neosvětleného, zachého sklepa rezidence Lepidu activ. Tak, jako v prvním podzemí bylo jasné, že se o vězení a mučírny nejedná, nyní se v atmosféře pod Martinem a Jáchymem skvěl pravý opak. Byli u cíle.

Schody vedly na slepou chodbu, kde se chlapci otočíli doprava, úplně zpět. Blížili se k ose druhého suterénu.

Najednou jim bylo divné, že v prvním, ani druhém podlaží nenarazili na nikoho, kdo by jim kladl odpor. Celá rezidence o nich přece musela vědět a přece musela mobilizovat!

Nabízela se otázka, zda v nejbližších minutách nevkročí do pasti. Museli být nebývale ostražítí.

Hlavní chodba otevírala stejnou otázku, jako ta o patro výš - Kam dál?

,,Půjdeme doleva a otevřeme všechny dveře," zašeptal Martin.

Jáchym souhlasil.

Došli až na okraj chodby a vzali za kliku prvních dveří.

Z několika místností se ozývalo bolestné sténání, i když při příchodu Igeta bylo v podzemí ticho.

******

Dveře první mučírny ukrývaly hrozný pohled. Pohled, který jsme popsali v minulé kapitole, měl teď za hlavní objekt Igeta a v jeho blízkosti čtyři muže.

Martin neváhal.

Ohnivou koulí rovnou do obličeje usmrtil Mistra kata, který se na něj zrovna otočil.

Svalovec vzadu, za ložem, na němž zrovna ležel Iget, schytal ránu Jáchymovým nožem rovnou do plic a nemoha se pohybovat, v předsmrtných křečích svíjel se na podlaze, když druhý z nich vyrazil po Jáchymovi, který ho zabil svým mečem.

Zapisovatel stál v pozadí nevěda, co dělat, a rozhlédnuv se, vytáhnul z již takřka mrtvého muže Jáchymův nůž, rozhod se bojovat o svůj život, což však neměl dělat.

Zvolená zbraň nepatřila jemu do ruky. Vyškubla se mu, aby letěla zpátky k pánovi a poté opět na druhou stranu mísnosti, kde se zabodla nepříteli do srdce; nyní Jáchym mířil přesněji.

Martin se ihned potom, co vyřídili pachatele, vrhnul k Igetovi, aby jej osvobodil z popruhů i všeho dalšího, čím byl připevněn k součástem místnosti. Vzal svou hůl a pamatuje si příslušné kouzlo, uzdravil jím Igeta. Mezitím Jáchym snímal oděv Mistru katovi, neboť ten jediný nebyl řeží poškozen. Aby jej Iget mohl vůbec obléci a zdrhat v něm, Jáchym ho posoudiv skutečnost upravil svým mečem na vhodnější rozměry.

Iget se rychle vzpamatoval, aby mohl s Martinem běžet ven. Martin Igeta vedl stejnou cestou, jakou přišli; Jáchym spěchal těsně za nimi.

Nikdo jim nestál v cestě. Ani v přízemí nebylo nohy, která by kladla utíkajícím odpor; vyběhli tedy za plot a spěchali dolů k řece.

******

Martin se, když opustili brány areálu, ještě ujistil, že je nikdo nesleduje. Přesto s Igetem spěchali, aby se co nejrychleji dostali z možného dohledu.

Jelikož rezidence stála na kopečku, útěk k řece nebyl problematický. Navíc bylo zřejmé, že je nikdo nepronásleduje. Ani Jáchym.

Přiběh k řece, posadil se Martin na lavičku. Iget s ním.

,,Není tu Jáchym," konstatoval Martin.

„Zřejmě ho chytili," napadlo Igeta.

„Vždyť kolem nás široko daleko nikdo nebyl," oponoval Martin.

,,Byla to past," řekl na to Iget. „Nebylo by až moc nápadné, že všichni zmizeli? Myslím, že se Jáchym chytil do pasti a teď přijde na moje místo."

******

Po chvilce šli dál.

Pokračujíce v cestě hovořili o tom, co se stalo na Pláni smrti, kam přišli z ní a v neposlední řadě o Jáchymově zmizení. Jaktože Jáchym, kterého nic nemohlo překvapit tak, aby na to nedokázal reagovat, tak náhle zmizel? Že by se vrátili oni záhadní černooděnci?

Bylo zřejmé, že musí zachránit Jáchyma. Ale je moudré riskovat zmizení všech ve spárech Lepidu activ, když teď zmizel jejich nejlepší bojovník?

Tak daleko Martin a Iget ještě nedospěli, když přišli k domu, v jehož sklepních prostorách se nacházelo dočasné útočiště vyvolených.

---