Domov II. 2.díl

Domov II.

2. díl

Bez problémů se vrátili domů a začali se připravovat, protože za pár hodin už budou na cestě k sirotčinci. Naruto si zalezl do pokoje a na dvě hodinky si schrupnul než se začal soukat do černých džinů a černého trička, když konečně vyšel ze svého pokoje a sjel po zábradlí až do předsíně. V obýváku nervózně přešlapoval Sasuke a čekal kdy se objeví Naruto. „ No to je taky dost máme nejvyšší čas.“ Popadl bágl, v kterém měl nachystané lano a pár dalších věcí, kdyby se dostali do potíží. Sasuke se rychle obul a vyběhl před dům. Naruto se na něj díval a přišlo mu divné jak se někdo může tak hrozně těšit na vloupání. Asi už se doma nudil napadlo ho a snažil se obout, ale vůbec se mu nikam nechtělo. Sasuke si nedal nic vymluvit a hrnul se jako první k parku, jen kdyby věděl, že jako vždycky jde špatnou  cestou. Naruto ho nechal jít, protože se tam opravdu nechtěl vrátit. Sasuke po chvíli chůze zastavil a počkal na Naruta.

„Jdu špatně a  ty mě ani nezastavíš!“ Otočil se na bratránka a podíval se na jeho zelenobílí obličej. „ Ne, protože vím jaké to tam je a taky vím, že tam už nikoho nenajdeme.“ Sasuke si prohrábl vlasy a dal se znovu do pohybu tentokrát tou správnou cestou, která vedla k sirotčinci. „Sasuke jak to, že víš kudy máš jít?“ Optal se Naruto a dost ho to překvapilo. Předtím se nevyznal ani okolo domu a teď mě bude poučovat kde je sirotčinec. Pár let jsem tam žil takže cestu znám z paměti dokonce bych tam došel odkudkoliv z města se zavřenýma očima. „Trochu jsem to omrknul, když si byl zavřený jinak bych se doma se Sorou zbláznil, takže jsme chodili na procházky přes celé město.“ Utrousil Sasuke a snažil se na ty dny nemyslet jinak by se znovu rozbrečel jako tenkrát, když přišel o rodiče. Naruto se zadumal do sebe a jen se díval na Sasukeho záda, aby věděl, že ho má pořád před sebou a neztratil se mu, ale teď to bylo naopak. Tak dokonce náš pejsánek Sora si o mě dělal strasti to mu budu muset koupit pěknou kost a Sasukemu ze srandy  obojek. Dokonce si vzpomněl, že poblíž sirotčince je jeden takový obchod  sice tam viděl v jednom kuse samí motorkáře, protože to byl navíc tetovací salón, ale co by pro bratránka neudělal.

Přesně věděl, který se mu bude líbit a až půjdou někam na diskošku tak si ho určitě rád vezme. Nevěděl jak to může někdo nosit, ale prý je to hrozná móda a to samé platilo o náramcích s hřeby. Holky se za ním jen otočej. Celou dobu nevnímal cestu a zastavil se teprve, až když narazil do Sasukeho. „Kam čumíš!“ Obořil se na Naruta a ukázal před sebe. „My už jsme tady.“ Sasuke jen přikývnul a snažil se vypadat nenápadně, protože ještě nebyla taková tma, aby si mohli dovolit vlézt do tajného tunelu, který se nacházel hned za plotem kde si ještě pár dětí hrálo s míčem. Mohli by je snadno zpozorovat. Nechtěli nic riskovat a tak se potloukali kolem, než poslední dítě odběhlo z pískoviště do budovy. „Teď je naše chvíle. Naruto jdeme!“ Oba se dali do klusu a bleskově zapluli do křoví, kde se nacházel tajný tunel do sklepních prostor dětského domova. Snažili se pohybovat téměř neslyšně jen občas zašustil kousek bundy jak se sunuly úzkou chodbičkou pořád hlouběji a šikmo dolů. Ten kousek tunelu se hůř lezl tam než ven, protože se museli přidržovat stran, aby neslítli rovnou do nějaké cely. Zdi byli tak slaboučké až se zdálo, že je od místností děli jen omítka. Po chvíli, když si byli jistí, že nejsou v prvních pokojích kde měli být hlídači se oba zastavili a Sasuke zašátral v batohu, který celou cestu popondával za sebou. Chvilku hledal, než našel baterku a posvítil si na zbytek batohu. Hned se mu lépe našel skládací nůž. Hodil baterku Narutovi, aby mu mohl posvítit a sám si vzal do ruky nůž. Opatrně začal řezat do slabé skořápky zdi a udělal do ní průrvu, kterou se opatrně protáhl do místnosti. Naruto mu podal zpátky baterku a lezl za ním. „Tak a co teď?“