V rybě

Já strom samoty s kořeny v nebi  
dívám se očima větru po věcech psů   
kdy sklidit kameny z polí
komu nabídnout slovo a komu jeho písek       
jež je podoben vzpomínání 
jak s klíči od domů v Pompejích
jsme ze všech zámků  
kterými nám nařídili spoutat se
učinili další zbytečnost a věděli, že den 
kdy odemčeni padneme do spirál jak semínka javorů 
a poletíme ústy mladých milenců
jako těmi svými
bude konec kruhu, jemuž řekneš dost
jako uvaděč s křivými zuby věčné tmě biografu
jako pták opilým duším, jež si ho pletou s jejich těly 
jako hlína chlebu 
a dáš pít dítěti bez tváře 
jímž jsem ve vteřině půlnoci 
třeba pitomé vody 
na jejíž dno pokleknu v rybě 
abych poznal co je to mlčet s Kristem
nebo za tebe
a chlad toho čemu jsme řekli sbohem
bude nocí