K Tobě

Tolikrát ses mne dotkl Bože
skrze vítr
lásku
město
hřích 
umírání
ústa 
i kněze
že abych tě neviděl 
musel bych zavírat oči pokaždé 
když se dívám na nahou ženu
musel bych si zatlačit uši 
abych tě neslyšel v miluji tě 
a nesměl bych věřit 
ani v nebe jehož na okamžik dosahujeme  
ač naše křídla nejsou skutečná
a potom ještě padáme zpět do postelí
naplnit čas  
kdybys nebyl Bože 
neměl bych radost víry 
a namísto pokory, kterou nacházím v oddání se 
bych četl třeba reklamní letáky a poslouchal rádio 
jako dřív 
ale teď, když se již nebojím cesty 
a jsem schopen pocítit lítost, aniž bych něčeho litoval 
je zřejmé, že jsem hoden tvého světla 
jímž přijímáš do své náruče naši temnotu 
a jímž hoříme v našich svících 
snad mi dopřeješ, abych ještě nacházel krásu mezi námi 
i když kříže na něž se přibíjíme stojí jen proto  
že nenacházíme odvahu k tomu nemít vinu    
a dojdu k Tobě