Domov II. 3.díl

Domov II.

3.díl

Rozhlédli se po stroze vybavené místnosti a nakonec je napadlo, že to bude asi nějaký sklad kam dávali zásoby jídla. Ještě než se rozhodli vylézt na chodbu podívali se na zeď jakou tam napáchali škodu, když sem lezli, ale mimo tenké čárky, kterou by nikdo na zdi nehledal nebylo nic poznat. Úlevně si oddychli. „Naruto tenhle sklad si musíme pamatovat jasný jinak se odsud nedostaneme, kdybychom museli ve spěchu utéct tak musíme jedině sem jinak jim dojde kudy jsme se dostali dovnitř.“ Ukončil Sasuke vyčerpávající info kdyby co by a šel ke dveřím. Pomaloučku otevřel dveře a dával si pozor, aby moc nezavrzaly. Nakouknul do chodby a když zjistil, že je prázdná rukou mávnul na Naruta, že je vzduch čistý. Zatím si jich nikdo nevšiml a to bylo dobré znamení, i když Naruto si od samého začátku myslel, že tu nikdo nebude asi na tom bude dost pravdy uvažoval Sasuke. Oba na sebe u dveří kývli a vydali se každý na jinou stranu. Naruto šel nalevo a Sasuke napravo, sice by se neměli rozdělit, ale takhle toho prozkoumají mnohem víc než kdyby šli spolu. Naruto se trochu bál, ale nakonec si dodal trochu odvahy a udělal pár rozhodných kroků k jedné cele. Celou dobu byl na pozoru, aby ho náhodou nezahlédl hlídač. Otočil klíč v zámku a odsunul těžkou závoru, která hlasitě vrzla. V temné cele se na něj dívala úplně vychrtlá holčička s uplakaným obličejem a  ušmudlaným medvídkem v náručí. „Neboj se já ti nechci ublížit.“ Snažil se Naruto holčičku nevyděsit a pomalu se k ní přibližoval. Natáhl ruku a čekal jestli s ním půjde. Po chvíli váháni vstala z vrzající postele a chytila se Narutovi nabízené ruky. „Půjdem maličká.“ Ta jen přikývla a nechala se vláčet k další cele. Skoro v každé další cele našel Naruto podvyživené děti, některé dokonce znal, ale proč je přemístili sem. Nikdy si nevšiml, že by nějak ohrožovali ostatní. Konečně dorazil k poslední cele, která už naštěstí pro Naruta byla prázdná. Děti se drželi v hloučku a potichu si špitali co všechno se jim přihodilo a vůbec nevěděli proč je sem zavřeli. Naruto jen poslouchal a dával pozor, aby je neviděli hlídači.

Sasuke narazil na pár podobných skladů jako ten kde vylezli z tajného průchodu a jinak pár prázdných pokojů v zuboženém stavu. Pak něco co vypadalo jako zasedací místnost pro pět lidí a nějaký brloh typoval by to na pokoj hlídačů. Všechno vypadalo opuštěně a ponuře. S toho bych měl pořádnou depku za hodinu a Naruto tady musel bejt několik dnů a co teprve ty děti, které jsou tady několik týdnu a nebo měsíců. Vracel se ke skladu kde se rozešli každý na jinou stranu a něco se mu nezdálo. Příliš velké ticho, které se rozprostíralo po celém sklepení znělo až děsivě. Zahlédl jsem Naruta a hlouček dětí, které se k sobě tiskli a snažili se jít za Narutem. Chtěl jsem jim pomoct, ale byl jsem sražen na zem, ani jsem si nevšiml, že mě někdo celou dobu pozoroval a čekal na chvilku kdy nebudu dávat pozor. „Naruto je to past:“ Zakřičel jsem na něj a postavil se čelem k nějakému chlápkovy s obuškem. Hned mi došlo kdo to je. „Hlídač.“ Na to slovo vyřknuté z mích úst mi byl věnován další kopanec, ale tentokrát jsem uhnul včas a okamžitě přešel do útoku. Neměl jsem čas sledovat kde je Naruto s dětmi a jen jsem doufal, že se ukryli někam do bezpečí a nebo už jsou na cestě ven ze sklepení.

Jak to těm hochům jde už je tma jako v ranci a pořád mi nezavolali určitě se jim něco stalo, cítím to. Mají potíže a já jim nedokážu pomoct, ale Sasuke je lepší v boji než já. Uvažoval v nemocničním pokoji Kakashi a začínal si dělat starosti. Nakonec je to moje vina já chtěl, aby tam šli. Zmáčknul u postele tlačítko na přivolání sestřičky. „Copak potřebujete prášek na spaní a nebo vás něco bolí?“ Ptala se sestřička a prohlížela údaje v kartě. „Kdybyste byla tak hodna a přinesla mi telefon potřeboval bych si zavolat a Naruto mi ho nechal tamhle na stole, když tu byl hrál si na něm nějakou hru.“ Ukázal na malý stoleček vedle křesílka. „Samozřejmě.“ Došla pro mobil a už ho chtěla Kakashimu podat.