Záhada rozluštěna 7.díl

Záhada rozluštěna 7.díl

Nikdy nezapomenu co udělal naší rodině, prostě to nejde slíbila jsem si to a nehodlám ustupovat. Proč mě dohání k šílenství, už jen jeho přítomnost? To prostě nechápu a asi nikdy nepochopím. Dost musím s tím přestat nebo ten mizera ještě couvne a nedozvím se vůbec nic a to je právě to proč jsem souhlasila, že s ním budu spolupracovat. Pomalu se sklonila k fotkám a požádala Sasukeho o blok a tužku, pak začala překládat klikyháky, ale v jeho přítomnosti se nemohla soustředit na správnost textu a tak ho vystrnadila z kanceláře pod záminkou, že má hlad a jako naschvál na čínu, kterou měli jen v jedné restauraci na konci města. Konečně se trochu uvolnila a během chvíle měla vše přeloženo a zkoušela se dopídit co ta zpráva znamená, ale žádná souvislost jí nenapadla.

Sasuke začal nadávat už za dveřma kanceláře a rázoval si to k východu z policejní stanice, ale než stihl dojít až k autu vzpomněl si, že peněženku nechal v kanceláři a tak se vracel zpátky a to už dokonce proklínal všechny svaté, jen aby tam znovu nemusel. Vletěl do dveří pohotově sebral peněženku ze stolu a jako velká voda prolítl chodbou až na parkoviště, tam se teprve zastavil a nadýchal se čerstvého vzduchu. Pomalu zalezl do svého auta a vydal se pro oběd přes celé město, které bylo zacpané na všech křižovatkách a Sasuke už ztrácel trpělivost. Odbočil do postranní uličky, kde byla cedule zákaz vězdu a prosvištěl přímo skrz křižovatku, kde se vyhnul náklaďáku a prudce zabočil na další zkratku, která ústila hned před čínskou restaurací. Rychle vyběhl z auta ani se neobtěžoval zavírat dveře a hrnul se ke vchodu. Na dveřích byla cedulka s tím, že pro nemoc mají týden zavřeno. Sasuke si prohrábnul už tak dost naježené vlasy a loudal se zpátky k autu. Už se chtěl vrátit na stanici, ale nakonec se rozhodl stavit pro hranolky a pořádný kus masa, čína je tak pro veverky odfrkl si při tom slově a rychle se vracel do kanceláře. "No to je dost Uchiho, už jsem skoro padala hlady!" Vyrvala mu z rukou zabalené jídlo a pustila se do něj, aniž by jí vadilo, že přinesl něco jiného. "Jak ti chutnaly ty hranolky a biftek?" Ptal se Sasuke a v očích mu jiskřilo od smíchu, který se

snažil zakrýt, ale nešlo to. "Lahůdka, už dlouho jsem nejedla takhle nezdravě." Podívala se mu přímo do očí a usmála se. To ho natolik vykolejilo, že se nestihl včas odvrátit a tak mohla zpozorovat, jak se mu líbí její úsměv. Někdo zaklepal na dveře a bez vyzvání vstoupil, aby vyřídil vzkaz. "Sasuke máš se dostavit do kanceláře, chce s tebou mluvit šéf a moc dobrou náladu nemá." Itachi za sebou rovnou zavřel dveře a šel si po své práci, ani nečekal, že by mu brácha poděkoval nebo tak. On taková slova nemá v seznamu a slovo díky by mu musel nejdřív někdo omlátit o hlavu, než by mu došla trpělivost, ale co je jemu do toho spíš ho zajímala ta holka, pokud dobře věděl byla zabásnutá. Podle bráchovi špatné nálady a tepající žilce na krku by řekl, že ta dáma ho dost vytáčí, budu jí muset poděkovat ještě nikdy jsem bráchu neviděl tak zuřit. Docela mu to svědčí a dokonce chytil trochu barvu v obličeji, to se mu nestává vždycky je bílej jak stěna.

"Uchiho Sasuke dejte si nástup!" Řval Sasori ze své kanceláře, až to bylo slyšet venku na parkovišti. Sasuke rychle běžel po chodbě do šéfovy kanceláře a za ním šla Sakura, protože jí zajímalo co se děje, že Sasori dělá takový povyk. "Co se děje šéfe další případ?" Sledoval každý Sasoriho pohyb, protože tenhle velitel byl nevypočitatelný. "Chci nějaký výsledky s těma vraždama se nějak couráte, chci aby byl pachatel co nejdřív za mřížema. Ahoj Sakuro pojď si ke mně sednou, ať se mi zlepší nálada." Rozplýval se Sasori nad Sakurou a přistrkoval k ní židli, aby si mohla sednout.

Napsala: Katt-chan