lepidus activ - kapitola 17 - Zmizení

 

Zmizení

 

Když se Martin s Igetem navrátil bez Jáchyma, ostatní se podivili. Kdyby se snad bylo bývalo nepodařilo zachránit Igeta, bylo by je to tolik nepřekvapilo, jako když Martin dorazil s Igetem, leč bez Jáchyma.

Jáchym byl zřejmě zajatý v rezidenci a podroben stejným praktikám, jako předtím Iget. Štěstím však bylo, že Iget nic neprozradil; takovou vnitřní sílu Jáchym jistě mít nebude.

Všichni byli obeznámeni se stavem věcí, nicméně Martin se rozhodnul rezolutně:

,,Musíme odjet do Sporé za Mrautem. Nemůžeme riskovat, že tam skončí víc lidí. Je to příliš nebezpečné. Navíc teď půjdou i po nás. Dostali jsme ven Igeta a oni ho budou chtět zpátky; a budou nás chtět dostat všechny."

,,A uvědomuješ si," opáčil mu na to Iget, ,,že Jáchym všechno řekne? Uvědomuješ si, že nestačí zachránit nás čtyři a Mrauta a že ani s Mrautem nemůžete vyhrát proti těm čtyřem, kteří nás porazili na Pláni smrti? Je naprosto jasné, že tři vyvolení živlů nestačí. Vy musíte spojit svoje síly a musíte být ještě mnohem silnější, než jste byli posledně. Bez Jáchyma nikdy nevyhrajete. A zemřete vy všichni; Lepidus activ si vás dřív nebo později najde a zničí vás dohromady, nebo postupně."

,,Ale..."

Iget nepustil Martina ke slovu.

,,Počkej, neskákej mi do řeči. Vzpomeň si, cos říkal cestou. Lepidus activ chce rozpoutat krutý teror; je pravděpodobné, že mě chtěli veřejně popravit a teď - jak rádi popraví Jáchyma. Co já? Nějaký pomocník odboje. On, samotný člen nejnebezpečnějšího odboje proti Lepidu activ. Ten se jim bude hodit na popravu. Máme dny, možná i několik týdnů, než si budou jisti, že z něj všechno dostali, protože takovouhle rybu nepustěj jen tak. Ale musíme ho zachránit rychle, protože už teď začne mluvit a za dvě hodinky, až ho začnou poslouchat, vyzvoní jim všechno, co ví."

„Ale ty jsi taky nepromluvil," řekl Martin.

,,Já, samotný Iget z Gránika jsem nepromluvil. Martine, to je pravda, ale před rokem, dvěma bych jim vyřval všechno, co vím. Jáchym neprošel tím, čím já a při vší úctě k Jáchymovi, když ho tam přidělaj, bude tak posranej strachy, že se sotva bude držet díky svému přesvědčení a obavě, že ho zabijou jenom dřív. A tohle pomine. Bude trvat sotva pár minut, než začne ječet všechno, co ví. Jmenuje všechny - od nás přes Mistra, všechny s kým se v tomhle světě setkal. Až na něj budou tlačit, pokládat mu otázky, prozradí každého, s kým se setkal a kdo mu pomohl. I nepomohl. Jmenuje Mistra, Mrauta, i chudáka Strega, jmenuje i Rotense a třeba ho ještě vyznamenaj."

,,Ale právě proto musíme nejdřív zachránit Mrauta a potom, sám jsi říkal, že ho budou mučit třeba i týdny, můžeme vysvobodit Jáchyma."

„Ty šílenče, bez Mrauta se spíš obejdeme, než bez Jáchyma. I když ho uzdravíš, nemusí nám bejt nic platnej. Zhroutí se, bude mít šok a nebude nám nic platnej. A každýho bys obětoval? Obětoval bys i Strega a jeho rodinu, každýho, kdo nám pomohl? Všechny by je popravili mezi prvníma. Byla by to exhibice na Prázdném náměstí a ty bys to mohl vidět, ale nemohl s tím nic dělat. Těžko by ti dovolili zachránit je. Viděl bys, jak tvoji přátelé umíraj. První musíme zachránit Jáchyma."

,,Ale co ty? Nemáš ani zbraň. Nemůžeš se bránit. My tři půjdeme do rezidence a ty tady zůstaneš na pospas Lepidu activ. Těžko tě potom zachráníme, těžko říct, co s tebou udělaj."

„Pro mě bys obětoval všechno, ale jiného nezachráníš? Já můžu zemřít a vy vyhrajete. Když zabijou Jáchyma, skončí tenhle svět zle. A vy se nedostanete domů. Skončíte s ním. Jak rádi vás tři hromadně popraví. Zeptej se Strega, co za popravy si dokážou vymyslet. S váma by to byla exhibice."

„Nejdřív ti ale seženu zbraň a jeden z nich s tebou pojede do Sporé. Koupíme další vůz. Kdoví, co se stalo s tamtím."

,,Ne, do rezidence musíte jít všichni tři. Pavel ani Gustav nejsou tak silní pro boj, jako Jáchym."

,,Ale sám jet do Sporé nemůžeš."

,,Ale můžu."

,,Nemůžeš jet sám do Sporé. Narazíš na hordu vojáků a co pak?"

„To se uvidí."

,,Musíš zůstat tady, nebo jet s někým."

,,Víš, že abych zůstal tady, je nesmysl a jet s někým a připravit tě o něj v rezidenci si nemůžeme dovolit. Pojedu sám. To je dobrý nápad."

,,Není to dobrý nápad. Někdo musí jet s tebou."

,,Martine, vím, že tě nepřesvědčím. Znám tě, jsi tvrdohlavej jak nevim co, ale tohle je přece kompromis. Nezůstanu neozbrojený a nezůstanu ve Městě, kde mi hrozí ze všeho největší nebezpečí. Pojedu do Sporé, varuju Mrauta a přivezu ho zpátky. Dneska koupíme vůz, koně a meč a taky něco pro mě na sebe místo těhlech hadrů, pak půjdete všichni Jáchyma vysvobodit," uzavřel Iget.

Martin neměl na vybranou. Musel uznat, že Igetův návrh je dobrý a že mu nemůže oponovat. Rozhodl se, že zakousnou kus chleba a půjdou do města, kde seženou všechno potřebné. Škoda jen, že se nemohli zdržovat v hotelu a na podobných místech, už tak byl pobyt ve Městě nebezpečný.

******

S pořízením něčeho kultivovaného k odění byl asi nejmenší problém, ale to chlapci vskutku nechali až na konec, až uvidí, jak dlouho jim trvalo všechno ostatní. Nejprve si šli opatřit pár koní a jednoduchý osobní vlek a vše to nechali připravit před jízdou. Iget, se známkami znalostí, možná trochu umně příhranými, vybral ty koně, kteří se mu zdáli nejlepší; a nejvíc se mu líbili.

Pak přišlo na řadu shánění zbraně.

S tím již byl větší problém. Nemohli se ani nikoho zeptat, už tak na sebe poutali pozornost zejména Martinovou holí, která sice skýtala dobrou ochranu, ale nemohla být žádným způsobem ukryta.

Krám s meči hledali déle než hodinu. Dlouhou dobu procházeli ulicemi centra města, ale žádný stánek na náměstí, žádný skrytý obchod v boční ulici, nic; nikde nebylo nic k nalezení.

Přišel jim jediný vhodný nápad. Potřebovali se zeptat někoho, kdo dokonale znal Město, ale komu mohli bezmezně důvěřovat. Ono, když se ptá kdokoliv po obchodu zbraněmi, vzbuzuje nemalé podezření.

Vhodným člověkem byl jedině Streg. Štěstí, že jej Pavel objevil a že všichni věděli, kde bydlí, protože ani to nebylo samozřejmé. Martin a Iget se vydali ke Stregovu bytu.

******

Domovní dveře byly přirozeně odemčeny. Byli si jisti, že jsou ve správném domě, protože jej jednou všichni společně viděli, dovnitř však prve nevstoupili.

Byty nebyly označeny. Martin a Iget vystoupali do třetího patra, potud si byli svou cestou jisti.

Zaklepali na jedny z dveří. A silněji.

Nic se neozvalo, obyvatelé zřejmě nebyli doma.

Martin zabouchal na jiné dveře.

Měli štěstí. Za dveřmi se ozval dívčí hlas:

„Kdo je?"

,,Tady Iget a Martin," děl lget. „Ty jsi Anka?"

,,Jak mám vědět, že to jste vy, kluci?" ozvalo se.

,,To nevim," řekl Iget, „musíš nám věřit."

,,Chcete otevřít dveře?"

,,Je doma Streg?" zeptal se Iget.

,,Není," odpověděla Anka.

,,A nevíš, kdy se vrátí?" otázal se Iget.

Hloupá to otázka, napadlo ho.

„Tak to nevím. Můžete tu na něj počkat."

,,Takže nás pustíš?" zeptal se Martin.

„Martin si umí otevřít sám."

,,No dobře," pravil Martin.

Namířiv hůl na dveře vyřkl zaklínadlo:

,,Erosogum."

Dveře se v tu chvíli pootevřely Martin s Igetem vstoupili dovnitř.

,,Takže ty jsi Anka," děl Martin. „Rád tě poznávám."

,,Já tebe taky. Pavel o tobě hodně vyprávěl," řekla Anka. ,,A o tobě zase Streg, Igete."

Martin zavřel dveře. Chlapci se posadili a jali se čekat na Strega.

Dopoledne bylo v plném proudu a čekalo se, že Streg se vrátí k obědu. Ovšem těžko hádat, zda dorazí v jedenáct, v poledne, nebo třeba vůbec a přijde až večer. Vrátit se stálo za to, když teď měli jídla dost, ale i tak se Streg někdy zdržel venku.

******

Anka si se zaujetím poslechla vyprávění o Pláni smrti, o vysvobození Igeta z rezidence i o jeskyni v záhadném třetím světe. Bylo jí líto Jáchyma, který zůstal v moci Lepidu activ a věřila, že jej ostatní chlapci vysvobodí.

Zatímco čekali, vypůjčil si Iget nějaké Stregovo zachovalejší oblečení. Anka beztak říkala, že Streg by klidně chodil v tom samém, dokud to za něco stojí a že nic z toho, co má ve skříni nepotřebuje. Tak dala to nejlepší Igetovi.

Streg se objevil za hodinu. Divil se, když spatřil Martina s Igetem a divil se i dotazu, který mu položili. Totéž by jim jistě řekla i Anka, kdyby se jí byli zeptali; ale to by nesměla tak ustavičně vyzvídat.

Zbraně se ve Městě nesměly prodávat, právě tak jako v Křížti a na tom vydělávala Opratinná byvší již před Lepidem activ nožířskou obcí, kde vám vyrobili snad cokoliv v nejlepší kvalitě. Však také Lepidus activ potřeby pro své vojáky neobstarával od nikud jinud, než z Opratinné.

Avšak cesta do Opratinné byla bezpředmětná. Kluci potřebovali získat dobrou zbraň co nejdřív. Ale i v tom jim Streg mohl pomoci. Vždy, existuje-li zákaz prodeje a výroby čehokoliv, vytvoří se silný černý trh; pravda, černý trh zbraněmi byl velmi slabý, protože na jeho potírání dával Lepidus activ velký důraz a lidé se ani příliš neodvažovali vzdorovat Lepidu activ.

Avšak právě proto se vytvořilo místo, kam za nedlouho dojdeme. Obchod, v němž bylo možné koupit zakázané zboží. Podezřelé na něm bylo už to, že ač se nacházel v běžném domě, měl i výkladní skříň, která naznačovala, že by se zde dalo něco k boji pořídit, stále existoval a prosperoval náramně dobře. Bylo zřejmé, že majitel má vazby na Lepidus activ a o každé zakoupené zbrani zde se Lepidus activ nejpozději za několik hodin dozví.

******

Streg informoval kamarády o existenci tohoto krámku a zároveň poznamenal:

„Je podezřelý, že ten krám pořád ještě existuje. Každý o něm ví a Lepidus activ o něm taky musí vědět."

,,Bude o nás vědět dřív, než zavřeme dveře," shrnul svou myšlenku Iget.

Streg s chlapci tedy ihned vyrazil na cestu do vzdálených částí Města.

Předměstí na jihozápadě byla ještě špinavější a zpustlejší, než centrum a než oblasti kolem přístupových cest. Stojíce ve stínu továren a na druhé straně blízko i daleko hlubokých lesů, k nimž až tyto čtvrtě téměř sahaly, vytvářela v sobě divočinu zchátralých domů, špíny, žebroty a všeho dalšího, co je v centru alespoň nějak eliminováno. V této čtvrti stál dům, jehož fasáda nijak nevybočovala z okolní šedi; kdyby zde ovšem nebyla za sklem v přízemí vyložena ukázka nožů, jakoby nevinně vybízející kolemjdoucí ke vstupu a zakoupení kuchyňských i jiných ostrých potřeb.

******

Dohodli se, že Streg zůstane opodál, aby nepadl do oka Lepidu activ, který jistě nad oním domem držel patronát; Martina i Igeta již Lepidus activ dobře znal a nemuseli se tedy obávat svého prozrazení.

Vstoupili dovnitř. Cesta je vedla do běžného městského obchůdku s noži. Na dotaz o meč obchodník reagoval ochotně a ihned vedl chlapce do sklepních prostor.

Zde se jim naskytl očekávaný pohled, ovšem v trochu méně očekávaném rozsahu; bylo zde snad všechno, co mohli potřebovat; něco mužovy vlastní výroby, něco z dovozu, zejména Opratinné. Nedalo se čekat, že by Iget opět získal meč na míru, ale kousky zde vystavené byly natolik ukázkové, že si z nich musel těžce vybírat.

Koupili jeden z nejdražších. Prodejce si mnul ruce a už se chystal bonzovat Lepidu activ.

Iget však již směřoval pro své zamluvené koně s vozem jeho nikoliv na rezidenci Lepidu activ ale pryč z Města, do Sporé, pro Mrauta.

Martin se jal vrátit se do domu, kde čekali Pavel a Gustav, zatímco Streg směřoval domů dát si něco dobrého k jídlu.

******

Když se to vše dělo, jak se as Jáchymovi vedlo?

Ztratili jsme jej v rezidenci, když v patách Martinovi s Igetem zmizel neznámo kam.

Běže za nimi, zastavil se náhle, neboť jakási síla na něj působila. Nemohl již dál pospíchat v patách svým přátelům, jelikož nějaká ruka jej držela a nechtěla pustit.

V zápětí se objevili další dva lidé. Odzbrojili Jáchyma, nežli se stačil vůbec začít bránit a již byl vlečen do podzemí. Daleko se to nedostal, jen do prvního suterénu.

V nejzazším sklepě pak přiveden byl do mučírny, kde před chvílí ještě trpěl Iget.

Podobně, jako z Igeta, byly z nějshozeny šaty a on připevněn na to měkké lože, kde všichni vyslíchaní začínali.

Nebyl na něm znát velký strach, ačkoliv by nyní byl na místě. Nezdálo se, že by byl stižen nějakou velkou úzkosti, rozhodně ne větší než Iget.

 

Mrtvoly již byly odklizeny. V místnosti stáli jiní dva svalnatci a mladší, asi třicetiletý, vedoucí kat. Zapisovatel chyběl.

Siláci přivázali Jáchyma k lůžku. On se bránil, jak mohl, ale nebylo mu to příliš platné. Ti tři, kteří ho přivlekli, stále stáli v síni a jeden z nich povídal:

,,Víte, kdo to je? Tak si na něm dejte záležet."

,,Vyřiďte šéfovi," řekl mladý kat, ,,že všechno řekne."

,,Ale dej si pozor," upozornil ho prve promluvivší, ,,jseš zodpovědnej za to, že všechno vyzvoní a že ti tady nenatáhne brka."

,,Neboj, nenatáhne."

„Tak, tak."

Otočil se k podřízeným.

,,Skočte nahoru pro zapisovatele a vyřiďte šéfovi, že ho máme, já zatim uklidim jeho zbraně."

Ti dva odešli. Kat si prohlížel Jáchyma kuje plán, či alespoň se k tomu chystaje. Voják mající v plánu uklidit zbraně jal se odcházet, když Jáchym využil příležitosti.

Jistě by to mohl udělat i později, ale asi s větším psychickým vypětím; nynější situace se mu hodila. V místnosti dva silní pacholci, jeden neméně svalnatý voják a mistr kat, kost a kůže.

Inu, povolal Jáchym svůj meč tam, kam patřil. Do své ruky.

Maje ruce svázané, neměl jiné možnosti, nežli využít síly větru. S mečem v ruce jej však Vzduch poslouchal na slovo a v tu ránu byla jeho pravá ruka uvolněna.

Silní katovci se na něj vrhli a jednou ranou skončil ten napravo s přeťatou krční tepnou, ten druhý zle poraněn a druhým útokem zabit. To už se k Jáchymovi, stále připoutanému ke katovskému loži za levou ruku a obě nohy, blížil voják, jenž ho prve přivedl. Bohužel měl u pasu meč a jal se ho vytáhnout.

Jáchym nejprve přivolal svůj nůž, ale nemoha cokoliv dělat ke své přímé obraně, použil síly větru, aby padoucha odmrštil.

Kat mezitím v poklidném tempu odešel, sic se chtěl vyhnout úrazu.

Jáchym si v získaném čase uvolnil druhou ruku a maje již jediného oponenta, zabil tohoto hodem nožem.

Uvolniv se docela, nepovažoval za vhodné promenádovat se po rezidenci a městem nahý; naštěstí, jak jsme již řekli, první z přisluhovačů kata byl smrtelně zraněn hlubokou ranou na krku a ačkoliv tito zřízenci nenosili zvláště bohatý oděv, postačil tento Jáchymovi a ještě si musel hadr upravovat; že zakrýval jen dolní část svalnatcova těla, nebyl alespoň tak zkrvavený.

Inu, řekl si pak, že přidá ještě kus svého přeřízlého šatu a v róbě pračlověka jal se s mečem v ruce procházeti rezidencí.

******

Vskutku zvláštní pohled se na Jáchyma naskýtal, když na vojenském opasku měl připevněn nůž a vojenský meč, v ruce zdobený kord, na dolních částech těla jakýsi pochybný hadr a hořeji byl přehozen ukráceným běžným oděvem, vzadu s zřejmým předkem a vpředu s rozepatým - rozťatým - zadkem.

 

Ještě jsme se nezmínili o velikosti rezidence. Ta byla dlouhá 210 metrů a široká 50 m. Podzemní prostory pak byly vestavěny do stejného obdélníkového půdorysu.

Jáchym vyšel z krajní mučící místnosti do prázdných temných chodeb dolního sklepení a jal se prohlédnout celou rezidenci, když už byl uvnitř.

Přešel tedy chodbu a zamířil k protějším dveřím - ty tkvěly jen kousek napravo od východu z předchozí místnosti.

Vstoupil do skladiště; zde se uchovávaly zřejmě nepotřebné věci zatčenců, zejména zbraně. Sklad nebyl osvětlen a Jáchym neuměl rozsvítit lampy připévněné ke zdem, ani neměl moc osvítit prostor jako Martin. Proto nechal otevřené dveře na chodbu, samu temnou, a v minimální viditelnosti prohlížel skladiště.

Nechtěl se tu dlouho zdržovat, ale přeci jen objevil něco zajímavého - evidentně Igetův meč. Ten se Jáchymovi hodil; za prvé ho vrátí jeho majiteli a za druhé bude moci odložit ten vojenský, který ho dosti tížil - jeho hmotnost byla proti Igetově zbrani znatelně větší. Nakonec, druhý meč nesl vlastně jen pro ozdobu, neboť rozhodně nebyl schopen efektivně použít v boji oba najednou.

Ve skladu mohl hledat třeba nějaké praktické pozůstatky zajatých Lepidem activ a mohl zde třeba najít zbytek Igetových věcí; to mu však přišlo zbytečné a složité, takže se vydal zpátky na chodbu, aby pokračoval podzemím.

 

Následující dveře byly zamčeny. Jáchym neuměl zamčené dveře tak lehce otevřít, jako Martin, a tak je nechal být; nacházely se za nimi obyčejné cely, kam byli umisťování vězni mimo ostatní místnosti, a to z různých důvodů.

Přiblížil se ke schodům. Po levé straně postupně narazil na další dva vstupy do mučíren zařízených podobně, jako ta první. Pokud by tedy byly všechny využity maximálně, mohlo v nich trpět zároveň i šest lidí.

Všechny tři mučírny byly odstrašující natolik, že pouhé jejich zhlédnutí vzbuzovalo otřesný pocit obavy, aby v nich člověk neskončil. Zároveň však byly zapotřebí i sály pro hromadné realizování útrpných praktik. Také taková místnost zde v podzemí byla.

 

Naproti dveřím do poslední ze tří menších mučíren byly dveře dvoukřídlé, velké a prosklené. Nacházely se přímo uprostřed úzké chodby tvořící osu nejzazšího sklepa. Jáchym nepotřeboval ani vstupovat. Zatímco chodba byla temná, sál za dveřmi byl osvětlen až nevídaně, prosklenné dveře pak dodávaly všechno světlo ozařující tuto část chodby, dále od nich byly umístěny ještě malé lampy. Skrz dveře bylo možné pozorovat vše, co se v sále dělo.

Velký sál byl určen menším provinilcům a také těm, u nichž bylo přikročeno ke společnému nátlaku na ně i k mučení mezi zcela neznámými lidmi; dotyčný pak mohl lépe odhadovat, co ho čeká. Velký sál byl také zařízen všemožnými vynálezy, ale nežli „malé" mučírny, více připomínal běžné vězení tohoto typu u nás v dobách minulých, rozhodně se zde na první pohled jednalo o nižší úroveň mučení. Na rozdíl od menších sálů, které byly toho času prázdné, zde se nacházelo několik odsouzenců a jeden pracovník. Sklepení rezidence Lepidu activ tak nevykazovalo známky nějakého přeplnění, naopak.

 

Jáchymovi stačilo krátce prohlédnout dění za oněmi dveřmi a pokračoval dále. Tak jako na druhé straně, i zde byl strop za koncem velkého sálu sešikmen kvůli schodům nahoru, pod nimiž nacházely se dveře. Zamčené. Opět bychom za nimi našli cely k celkem pohodlnému ubytování trestanců; myšleno v porovnání s nocemi na mučidlech.

Vstup k celám se pak nacházel i na obdobném místě, jako v opačné polovině druhého suterénu, ale narozdíl od protější strany, zde byla chodba zkrácena na její pravidelné délce a utnuta dveřmi, jež Jáchym samozřejmě otevřel.

 

Za dveřmi, kam jen rychle nahlédnul, nacházela se nemocnice vskutku luxusní. Jednalo se sice jen o jedinou místnost, ale podobnou ošetřovnu byste asi ve světě Lepidu activ jinde hledali marně. Tato lůžkovna byla určena ke zotavení odsouzenců podrobovaných drastickému mučení; ti zde byli s použitím nejvyspělejší medicíny maximálně zotavování, aby mohli v dalších dnech opět odznovu, skoro odznovu, podstupovat utrpení v rukou katů.

 

To bylo vše, co sklepení pro vězně nabízelo k vidění. Jáchym odtud vystoupal po druhých schodech, než které použil k cestě dolů. Vyšel tak na konec chodby prvním podzemním podlažím, která zde vstupovala do dveří skutečně kvalitně zařízené kuchyně, kde se připravovalo vše, co bylo v rezidenci Lepidu activ jedeno. Za schody před kuchyňskými dveřmi byly ještě jedny dveře vpravo, a sice do chodby ke schodům do přízemí, od nichž bylo možno vstoupit rovnou do kuchyně; když to Jáchym zjistil, otočil se, aby se vrátil na hlavní chodbu a prozkoumal zbytek prvního suterénu.

Nic zvláštního k vidění se zde však nenacházelo. Celé toto patro sloužilo jako technické zázemí rezidence, kde se soustřeďovaly všechny činnosti potřebné k pohodlnému životu obyvatel, návštěvníků i zaměstnanců zámečku.

 

Došev na konec chodby, vystoupal Jáchym po již zmíněných, v samém konci budovy schovaných, schodech do přízemí, kde však již jen potvrdil pravdivost svého zdání, že tyto prostory slouží také jako zázemí pro správné fungování rezidence a nacházejí se tu hlavně sklady; navzdory svému dřívějšímu rozhodnutí, nepokračoval, přišev pod hlavní schodiště, vzhůru, i proto, že rozhodně nebyl nenápadný a zdálo se mu moudřejším zůstat v neznalosti vyšších pater, nežli se nechat výše chytit, či snad zabít; těžko vědět, na koho by tam mohl narazit, kdo chrání to, co stojí základem Lepidu activ.

Kvapem tedy přešel hlavní síň a vstoupil do protějších dveří; nikdo mu nekladl odpor, i když by se to zajisté očekávalo.

Poslední třetina přízemí však byla skoro stejná jako ta první, jen ke všem skladům nacházela se tu jídelna zaměstnanců. Jáchym samozřejmě neměl tu drzost, aby ochutnal zdejší kuchyni, a proto se jal vyjít ven vstupem pro zaměstance. Ti určitě využívali i hlavní vstup, ale pouze pokud pracovali ve vyšších patrech; zaměstnanci zázemní částí chodili vždy bočním vchodem, schody v této části budovy pak na rozdíl od těch určených především pro trestance stály pěkně nad sebou a vedly do prvního patra i dolů, do druhého suterénu, byť odtud byly využívány hlavně zaměstnanci druhého sklepa.

 

Jak jsme řekli, Jáchym se ocitl venku na zahradě, ačkoliv měl silné nutkání vystoupat do vyšších pater po bočním schodišti.

Park okolo rezidence byl rozlehlý, upravený a hlídaný; nikdo se tu nemohl skrývat, ale mocipáni Lepidu activ zde mohli nerušeně odpočívat a debatovat. Nikdo je při tom nesměl rušit.

 

Jáchym zamířil rovnou k bráně vyšebo na ulici klesající k řece. Vrátnému stačilo pohrozit už jen jednoduchým způsobem likvidace ostrahy. Lehce tak Jáchym opustil zahrady rezidence a nejsa nikým sledován klesal k řece. Stále oděný v připomínce pravěku, pomalu pokračoval ke známému domu ve vzdálené části centrálního Města.

******

Tak se stalo, že když Martin dorazil do sklepního útočiště vyvolených, objevil ve společnosti Pavla s Gustavem také Jáchyma.

Dle očekávání se podivil a začal se Jáchyma vyptávat na jeho cestu z rezidence Lepidu activ.

Když Jáchym líčil zážitky z rezidence a cesty odtud, vzpomněl si Martin na Igeta. Byl by na něj úplně zapomněl jsa překvapen objevením se Jáchyma.

 

Jak krásnou se nyní opět ukázala doba mobilních telefonů a neprakticky nepříjemnou jejich absence. Nebylo cesty, kterak Igeta informovat, že Jáchym je zpátky a že se má vrátit. Těžko také mohl kdo Igeta dohnat; jestli by někdo snad dokázal na koni druhého dojet, byl by to jedině Iget, nyní však byla situace opačná.

V nastalém stavu však nemohli nechat Igeta jet bez ochrany pro Mrauta, stejně jako jej nemohli informovat o stavu věcí.

Martin rozhodl.

Koupí ještě jednoho koně a podle svých možností pojede v Igetových stopách. Iget by měl ještě toho večera dorazit do Sporé, zřejmě se tak stane, neboť za Opratinnou již není kam hlavu složit. Dalo se navíc očekávat, že Iget zapojí všechny své i koňské schopnosti, aby do bezpečí Sporé dorazil co nejdřív. To ovšem znamenalo jistotu, že se s ním Martin setká až na místě, neboť již teď získal Iget více než hodinový náskok a Martin ani neměl toho oře, který by mu pomohl absolvovat dlouhou cestu ke Sporé.

---