i ženy útočí

Z pohledu muže:
Vařečky, vidličky, nože, utěrky… tím vším ženy útočí! Občas použijí i vlastní nářadí (to ostré v dutině ústní), ale nic z toho nepřekoná jejich kousavé poznámky. Pochválíte jí nové vlasy a ona vám kysele odpoví, že nemá nové vlasy a proč, že vlastně nemůžete být všímavější. Upozorníte na skvrnu na bílé košili a okamžitě vás zmrazí ledovým pohledem, říkající: ,,Nečum tam furt!“ Nepatrně se zmíníte o pokecu s novou kolegyní, což hned znamená minimálně týden mlčení a naprosté ignorace. Přinesete jí gerberu pro radost, jenže místo polibku ztratíte deset minut života posloucháním přednášky o tom, že je na tyto květiny alergická, a že byste to za ty tři měsíce už mohli vědět! Zkrátka – ženám se nezavděčíte nikdy. Možná, když budete mít velké štěstí a ,,ulovíte“ si téměř  vymřelý druh – Ženuchu nekomplikovanou.
Z pohledu ženy:
Vařečky, vidličky, nože, utěrky… tím vším útočíme! Ovšem ze všeho nejraději máme štiplavé výroky. Bez nás byste nedali ani ránu. Jen díky nám nemáte fleky na bílých košilích a jen díky nám nechodíte oblečeni jako bezdomovci. To jen my můžeme kritizovat vás. Opačně to nefunguje. Že jsme nevděčné? A za co máme být vděčné? Za vaše chlupaté tělo, za úchylné a nechutné narážky a za pět krkanců po obědě? Máme se radovat z pohledů, patřících každé ženě s výstřihem a krátkou minisukní? Ano! Přímo zbožňujeme váš pupík, ztracený v houští, milujeme hlasité ,,díky“ po vydatném pokrmu a jsme moc šťastné, když vaše pohledy směřují na všechny kolem. Hlavně se na mě nedívej a už vůbec mě neobdivuj! Nic z toho by nikdy nespáchal vymřelý (správně, není tu slůvko téměř) druh – Gentleman obdivuhodný.
Co kdybychom si aspoň na měsíc vyměnili životní role? Muži by slintali nad svým já před zrcadlem každý den a drželi svá ňadra dvacet čtyři hodin denně, my bychom byly znechucené chlupy na nohou, divným způsobem chození na toaletu a také svou ješitností…