lepidus activ - kapitola 19 - Znovu na pláni smrti

 

Znovu na Pláni smrti

 

Ve svém odhadu dění v rezidenci během první revoluční noci se Streg nemýlil. Možná by se dal očekávat konstruktivnější hovor, ale ve skutečnosti byla atmosféra velmi uvolněná; jelikož osazenstvo zámečku tvořili zejména mladíci povětšinou s chutí oslavovat úspěch, pilo se až na výjimky z řad těch, již měli střežit budovu. Tito museli zůstat v dostatečně příčetném stavu, ale všechno dopadlo tak, že nakonec neslavili jenom čtyři ti, kdo zrovna drželi stráž. Možná, že Mraut trochu riskoval, když nechal mladíkům takto volný režim, ale spíše spoléhal na schopnosti vyvolených, i oni se však radovali s ostatními a Jáchym trochu začal ztrácet míru; i jeho Mraut nechal vlasní chuti, neboť přál těm, kdo si to zasloužili, trochu odpočinku.

Konečně, do rána všichni přežili ve zdraví a postupně - jak se blížilo poledne - scházeli se ve společenské místnosti ve druhém patře rezidence. Někteří zajisté vstali trochu ztuha, ale přesto se podařilo dát dohromady další postup.

Mrautový?n úkolem nyní bylo sehnat další pomocníky, neboť dosud žilo v rezidenci pouze šestadvacet hlav. K těm patřil také Streg, který byl nyní všudypřítomný. Stal se pravou rukou Mrauta a ten v něj měl větší důvěru než ve všechny starší pomocníky; konečně, málokdo z nich znal tak dobře Město, jako právě Streg.

******

Mraut zprvu usilovně pracoval na sehnání dalších rebelů, které musel vybírat pečlivě, aby zabránil nežádoucí infiltraci přívrženců Lepidu activ; pro vyvolené a Igeta byly tyto dny ve znamení přípravy na rozhodující zápas s jejich rivaly z Pláně smrti. I tuto přípravu vedl Mraut; připravoval se také Iget a deset dalších bojovníků, další pak měli být nápomocni podle toho, jaký počet jich bude moci být uvolněn z rezidence; nemohlo se dopustit, aby tato padla zpět do rukou nepřítele. Každopádně s nimi měl jet Mraut.

Život v rezidenci plynul nečekaně klidně. Nikdo se o ni nepokoušel, což však nemuselo věstit nic dobrého; mohlo se jednat o pověstný klid před bouří a nebylo vyloučeno, že se někde shromažďuje invazní četa na útok proti odboji.

Zatím se však rebelové připravovali na finální střet. Nikdo nevěděl, jak k němu dojde a zda to bude opět na Pláni smrti, tato lokalizace se ale dala předpokládat.

Minulo deset dní. Schopnosti vyvolených se zdály být na stále vyšší úrovni, ale těžko soudit, když nebylo, s kým by je předem poměřili. V poklidné atmosféře rezidenčních zahrad šel čas jen zvolna kupředu a ani by se nezdálo, že již třináctý den byl věnován výcviku. Osazenstvo rezidence stále zvyšovalo své počty, že ženy přivolané k vaření sotva zvládaly sytit hladové krky mladíků, jejichž množství se blížilo stovce...

Mraut stále kul plány a zároveň zvládl organizovat všechno dění ve vile i trénink vyvolených a jejich pomocníků. Teprve, když se nachýlil večer patnáctého dne revolučního klidu, promluvil Mraut v dříve reprezentační, dnes spolkové místnosti, když zrovna všichni dojídali:

„Vypadá to, že vyvolení jsou již připraveni. Jelikož se všichni obáváme útoku nepřátel revoluce, nemyslím si, že je příliš moudré otálet s rozhodující bitvou. Myslím, že pokud vyvolení dorazí na Pláň smrti, velmi rychle se tam setkají se svým soupeřem. Protože právě my bychom měli vyprovokovat boj, vydáme se zítra za rozbřesku k Pláni smrti, abychom na vlastni oči viděli tamní situaci, kterou většina z nás zná pouze z popisu. Je nás tady celkem devadesát šest, nepočítám-li pomocný personál; na ochranu rezidence bohatě postačí třicet lidí, já, Martin, Gustav, Jáchym, Pavel, Iget, Streg a vybraní z vás ostatních odjedeme zítra ráno. Retan, Terag, Drel, Erwin a Gron budou mít za úkol sledovat dění ve městě a snažit se varovat ostatní před případným útokem, ostatní budou bránit rezidenci, s tím, ze hlídat budete po deseti. Velet budou Retan a Mert; hlavním velitelem bude Mert. Ty, kdo se staraly o naše blaho prosím, aby zůstaly; pokud někdo z nich bude chtět odejít, může, protože s námi jim odjede i část práce. Pro cestu na Pláň smrti je vše připraveno, zítra vstáváme v šest hodin a nejpozději do hodiny se musíme vypravit. Příjezd zadního voje očekávám pozdě večer, já s nejlepšími čtyřmi jezdci pojedu vpředu a na místě budeme dlouho před ostatními, abychom ho zvládli dobře zmapovat. Martin, Pavel, Gustav a Jáchym pojedou samozřejmě v prvním voze."

Tak nějak skončil jeho monolog a následovala diskuse, při níž se všechny plány probraly až k nejmenším detailům, aby rezidence nepadla do nepovolaných rukou, ale aby také zbylo dost lidí na souboj na Pláni smrti, kde bude potřeba každá schopná ruka. Streg se divil, že má jet na Pláň smrti, ale Mraut trval na tom, že ho bude potřebovat.

******

Mrautovi se na Pláň smrti podařilo dorazit asi v půl páté, měl tedy čas s ostatními rychlými jezdci vyhlédnout a připravit vhodné pozice. První vůz - ten s vyvolenými a dalšími třemi lidmi - dorazil kolem sedmé a ostatní dobrou hodinku po něm. Nikdo nezabloudil.

Mrautova připravenost se opět vyplatila. Do většiny vozů rozdělil zbraně, které měli s sebou, do předních pak přidal proviant a poslední doplnil vybavením na přespání v suchu a pohodlí. Ještě během obhlídky místa, než dorazili vyvolení, vyhlédl si i místa na případné přespání, kdyby se boj uskutečnil až příštího dne.

Celý večer, i po shromáždění se všech zúčastněných na jejich straně, vyčkávali příchodu rivalů, leč tento se nekonal, a tak se odebrali k noclehu.

Večer byl klidný. Ve velké společnosti nepůsobilo nic tak strašidelně, jako když se černými skalami ubíralo samotných pět chlapců v hledání, kam hlavu složit. Noc měla být krásná a klidná, pod ochranou přátel, kteří drželi noční hlídky, se vyvolení mohli bez obav vyspat.

******

Klidnou nocí rozlehlo se divné znění - nezřejmo, leč strašidelno jeho pocházení. Hlídky zbystřivše pátraly po jeho původu, zatímco Martinovi ony zvuky jevily se jakoby přicházející ze sna; neuvědomoval si zrovna místo, ani čas svého pobytu.

Letmé minuty minuly, když hlídky probudily Mrauta slovy:

,,Hleďte, zřejmě je to tady."

Chlapec, jenž se odebral informovat velitele, zatímco ostatní sledovali dění na pláni, se nemýlil. Mraut, aniž by se podíval po zdroji dobře slyšitelných zvuků, probudil vyvolené chlapce a také Strega a Igeta, aby mu byli k ruce.

Divné bylo ono probuzení. Zdálo se, jako by se okolí snad prosvětlovalo, ačkoliv východ slunce byl ještě daleko - minula sotva čtrtá hodina ranní. Chlapci se spolu s Mrautem vydali vypozorovat zdroj záhadných zvuků, jejichž původ mohl souviset s příchodem oponentů.

******

Mrautova domněnka, že rivalové přijdou, když se na pláni objeví vyvolení, se ukázala jako pravdivá. Soupeři se vyzývavě proháněli po pláni, jako by se tím jen chtěli pobavit, ve skutečnosti se však nesporně jednalo o nepřímou výzvu ke druhému zápasu na Pláni smrti, který měl být skutečně posledním.

Bylo jasné, že zvítězit mohou pouze čtyři vyvolení a nikdo jim zatím nemůže přímo pomoci; skromná disidentská armáda byla připravena jen jako záloha pro případ nouze, nespočívaly v ní naděje světa Lepidu activ.

******

Vyvolení sestoupili na pláň, zatímco rebelové zaujali svá předem určená místa, odkud mohli chlapcům pomoci. Tyto lidi řídil Mraut s pomocí Igeta, Strega a patnáctiletého Ergena. Doufalo se, že odbojáři budou pouze diváky nezúčastňujícími se boje.

Souboj začal stejně razantním útokem protistrany vyvolených, jako prve. Ovšem dnes byl tento odražen a opětován.

Řež se jevila vyrovnanou a vojáci nahoře jen žasli. Iget, Streg i Mraut, ba i většina ostatních ustrnuli v úžasu. V době před východem slunce byl zápas takzvaných nadpřirozených sil obzvláště efektní, když ohromná přemíra použité energie vydávala vblízku až oslňující zář.

Míjely minuty a desítky minut - třicet, čtyřicet; boj byl stále vyrovnaný jako na svém začátku. Divácká podívaná začínala znamenat strach, že vyvoleným dojdou síly, protože ač dokázali úspěšně vzdorovat, nebyli stále schopní účinně zaútočit.

Mraut se rozhodl odhalit sebe a své spolubojovníky; beztak o nich čemooděnci museli vědět. Nechal ve stejnou chvíli všechny vystřelit.

Iget, Streg a Ergen rychle oběhli rebely, aby jim sdělili rozkaz. Na Mrautovo znamení všechny střelné zbraně vypálily takřka v jeden okamžik míříce přesně na určený cíl.

Byl to nebezpečný a nadějný krok, ale bohužel se minul účinkem. Žádná ze střel zápas neovlivnila, protivníci je všechny zastavily, než jimi vůbec mohli být zasaženi, aniž by byli postřehnutelně rozptýleni.

Vojáci se postavili. Bylo zřejmé, že soupeři o ně nejeví nejmenší zájem. Pracovali na ničení vyvolených a s ostatními mohli naložit jako prve s Igetem, nebo je prostě zlikvidovat, až boj skončí, a to bez mrknutí oka.

Zatím jim však vyvolení přidávali mnoho starostí. Dle jejich očekávání krátká vřava, měnila se postupně ve vleklou řež a počet obětí na obou stranách se stále rovnal nule.

Zápasníci se s pokračujícím bojem stále více pohybovali po pláni a v jednu chvíli se Pavlovi jednoho ze soupeřů podařilo izolovat. Stále to však k ničemu nevedlo. Zdálo se, že podobný stav může být ku prospěchu rivalů, neboť se po hodině souboje začaly vytvářet čtyři skupinky; Pavel se svým černooděncem se stále cíleně blížil k jezeru, v němž nacházel svoji příležitost.

Tři skupiny se stále rozdělovaly a prolínaly a boj v nich se jevil nerozhodným; naštěstí i Pavlův osamělý souboj s jeho mužem byl vyrovnaný. Pavel se však stále snažil bránit, zatímco jeho soupeř hledal vhodnou příležitost k účinnému útoku.

Oba konečně dorazili k vodní ploše. Pavel zmizel pod hladinou jezera a ukázalo se, že ve spojení s vodou je jeho výrazná výhoda, neboť oponent věda, co se stalo, čekal na vynoření sveho soupeře nemaje tušení, kde se tento přesně pohybuje.

Přítomnost jezera byla Pavlovou taktickou výhodou, ale také mu dodávala síly. Moc vody zde byla dalece vyšší, než v okolí a sotva když protivník zareagoval na jeho vynořeni, byl Pavel znovu pod vodou. Soupeř se však nevzdával věře, že osamělého vyvoleného zabije a získá tím trvalou a výraznou převahu pro svoji stranu. Pokračoval tedy ve svém honu na krtka nevědom si nebezpečí; nevěděl, co na něj Pavel chystá.

Vtom se muž ocitl pod hladinou vody. Na rozdíl od Pavla nemohl v tomto prostředí bez vzduchu přežít, jenže voda jej držela. Nikdy nepoznal takovou sílu. Nikdy se mu nestalo, snad od doby jeho výcviku, že by se stal tak bezmocným. Nikdy by ho nenapadlo, že voda může mít takovou sílu; nemohl se pohnout, ale životadárná sloučenina jej nenadnášela; držela ho na místě a jakkoliv se bránil, začala mu vstupovat do nosu, do plic i do zbytku těla.

Jeho život vyhasl. Pavel čekal. Trvalo dlouhých pět minut, než Pavel, vystrašen, povolil jeho zajetí. Protivník byl skutečně mrtev.

Pavel rychle vyletěl nad vodu a jako by touto katapultován, ocitl se v bezprostřední blízkosti svých kamarádů.

Nikdo nepřicházel o energii. Jejich živly jim ji dodávaly a vyčerpání ze zápasu by se možná dostavilo po dvanácti hodinách, nikoliv teď. To bylo štěstím vyvolených kluků. S posilou Pavla získali výhodu a nyní mohli využít moci ohně, vzduchu a země.

Jakkoliv byly živly samostatně svým vyvoleným dobrými spojenci, dohromady je při správné koordinaci dělaly neporazitelnými. Čtyři protivníci společně by je snad zvládli udolat, ale bez jednoho ze spolubojovníků se ocitli v citelné nevýhodě. Smršť mocných útoků vzduchu, země, ohně i vody stávala se nezvládnutelnou a soupeři se již chlapcům jen úpěnlivě bránili bez valné naděje na úspěch.

Jediným cílem bylo usmrcení protivníků, a to z pohledu obou stran. Nyní už měla, zdálo se, šanci pouze jedna z nich, přesto zápas černooděnců o jejich vlastní životy trval ještě dobrých čtyřicet minut. Východ slunce se již pomalu měl přiblížit, když vyvolení vyhráli. Poslední z jejich soupeřů dodýchal a euforické uvolnění koncentrované energie všech najednou působilo na vzdálenost dvou a půl kilometru od pozorovatelů jako nevídaný ohňostroj.

Byl konec. Nikomu nebylo dáno oživit mrtvé a kdyby, pak by takový krok neměl smyslu, pokud Mraut uchopí svoji moc a vrátí lidem radost ze života. Přesto snad oddělit hlavy nebezpečných oponentů od jejich těl mohlo znamenat dobrou pojistku. Jen jeden zůstal vcelku, ale toho již měla v moci voda a nebylo živlu, jenž by jej mohl přivést zpátky k životu.

******

Vyvolení s hlavami mrtvých protivníků vrátili se do ležení své strany. Mohla následovat oslava, ale Mraut rozhodl ihned za východu slunce odjet zpátky do Města a co možná nejdříve vyhlásit republiku po vzoru světa vyvolených a někdejší demokracie ve světě Lepidu activ, tedy promiňte - v bývalém světě Lepidu activ.

Mraut si odpustil dlouhý proslov, který za něj však převzali Iget a Streg. Všem bylo dopřáno chvíle oddechu, než po chvíli na rudě ozářeném nebi začal se vyjevovat sluneční kotouč.

Mraut v té chvili rozhodl:

,,Vyrážíme," a pověřil Igeta, Strega a Ergena, aby rozkaz postoupili dále a dohlédli na jeho rychlé splnění.

Tak se stalo, že konvoj vydal se zpět temnými skalami a za slunného rána směřoval známými cestami k Městu. Vítězství revolucionářů bylo pojištěno v nejtěžším zápase a nyní již jen zbývalo zajistit návrat dobra, úcty a slušnosti do světa, jehož hlavní části měl vládnout president Mraut.

---