67. SUPERKOULE - Jacek - dílo č. 1

Jacek a létající koberec

„Tak ještě jednou, pane Marowski: šťastnou cestu!“ Jackovi se trochu tajil dech. Z doživotního vězně se během několika kol výběrového řízení stal pokusným králíkem, který měl prakticky vyzkoušet RUG 12.1, desku, které se mezi výzkumníky říkalo létající koberec.

Ležel se zavřenýma očima a rukama podél těla, přesně tak, jak mu přikázal vedoucí výzkumného týmu profesor McCarpet. Hodinky na zápěstí byly nastaveny na šestnáctý listopad 1984. Jacek má šanci vrátit se o 65 let zpátky. Jenže žádná z předchozích desek řady RUG ještě nefungovala stoprocentně. Co když ani tato nebude? Zůstanu tady, v roce 2049, nebo se mi opravdu povede vrátit se do minulosti? To probíhalo hlavou Jackovi Marowskému, zatímco jeho RUG 12.1 pomalu začala halit bílá mlha. Tým profesorů za silným sklem sledoval monitory meřících přístrojů. Najednou se mlha rozplynula a létající koberec i s vězněm Jackem Marowskim v laboratoři nebyl.

Všechno se třáslo a otáčelo a Jacek měl pocit, jako by se obracel naruby. Vznášel se v nachovém oblaku vysoko nad neznámou zemí a padal.
Padal střemhlav a přistál jako zkroucená hromádka na dlouhém zeleném koberci. Ležel několik vteřin bez dechu a svíral zelený koberec, aby našel rovnováhu v neznámém světě.
Kousek koberce mu zůstal v ruce. Překvapeně zíral. Tráva! Skutečná, živá tráva. Několik stébel mu uvízlo v sevřených prstech.
Vzápětí ho udeřila vůně čerstvého vzduchu, bylo to téměř jako fyzický šok. Každé nadechnutí ho zabolelo a zdálo se mu, že inhaluje v místnosti s naplno otevřeným kyslíkovým ventilem. Nyní ale nebyl v místnosti. I vzduch v Africe se lišil, protože obsahoval vrstvu zplodin z více zalidněných oblastí světa.
Jacek se vzpamatoval a vstal. Živý koberec se rozprostíral na všechny strany. Před ním rostly husté stromy. Jacek se rozhlédl. Z nepřehledného houští vylétl malý šedý ptáček a začal štěbetat, aniž bral Jacka na vědomí.