67. SUPERKOULE - Jacek - dílo č. 3

Reinkarnace

Všechno se třáslo a otáčelo a Jacek měl pocit, jako by se obracel naruby. Vznášel se v nachovém oblaku vysoko nad neznámou zemí a padal.
Padal střemhlav a přistál jako zkroucená hromádka na dlouhém zeleném koberci. Ležel několik vteřin bez dechu a svíral zelený koberec, aby našel rovnováhu v neznámém světě.
Kousek koberce mu zůstal v ruce. Překvapeně zíral. Tráva! Skutečná, živá tráva. Několik stébel mu uvízlo v sevřených prstech.
Vzápětí ho udeřila vůně čerstvého vzduchu, bylo to téměř jako fyzický šok. Každé nadechnutí ho zabolelo a zdálo se mu, že inhaluje v místnosti s naplno otevřeným kyslíkovým ventilem. Nyní ale nebyl v místnosti. I vzduch v Africe se lišil, protože obsahoval vrstvu zplodin z více zalidněných oblastí světa.
Jacek se vzpamatoval a vstal. Živý koberec se rozprostíral na všechny strany. Před ním rostly husté stromy. Jacek se rozhlédl. Z nepřehledného houští vylétl malý šedý ptáček a začal štěbetat, aniž bral Jacka na vědomí.

Bylo mu to totiž jasné. A říkal jim to už dávno. Ale na něj - malého šedého - nikdo nedá. Jenom proto, že je malý a šedý? Reinkarnace do čehokoliv co vlastní silou nelétá, jen jen ztráta času a námahy. Mají poslouchat staré písně. Ale kdepak.
Všichni už jsou asi natolik zdegenerovaní všemi těmi vlnami a řečmi a obrazy a daty z rádií, mobilních sítí a televizí, že poslední dobou ztrácejí soudnost. Rozhodují snad v Radě a na nejvyšších místech renegáti? Jako by nestačily ty problémy s navigací při migracích.
Ale začalo to už dávno. Tenkrát na okraji Afriky, když v éře faraonů utekl z laboratoří ten urychlovač reinkarnací s devíti životy. Kolik nadějí do něj tenkrát vkládali... a výsledky? Dnes, místo aby nás reinkarnoval, vyrábějí pro něj granule a whiskas!
A zrovna je, výrobce granulí, chtějí ti mladí učit po znovuzrození létat. Je to jen další slepá ulička. Staří bohové by se museli třepotat v hrobech, kdyby nějaké měli. Ale jemu - malému šedému - je to dávno jasné. Konec světa se blíží. Čirík!